Muž, kterého Šimůnek připravil o rodiče: Jeho smrt je pro mě zadostiučinění!

„Pamatuju si, jak jsem se narovnal a proti mně svítila světla. Máma křičela na tátu, ať to strhne. Pak si vybavuji, jak po tom poli chodili lidi a okrádali nás.“

„Týden jsem byl v kómatu v nemocnici v Hořovicích. Měl jsem zlomeniny pánve, ramen, popáleniny. V Hořovicích říkali, že nebudu chodit.“

„První měsíc jsem o ničem nevěděl. V nemocnici jsem psal rodičům dopisy... Pak mě v náruči přinesli domů, ještě jsem nemohl chodit. Čekal jsem, že se otevřou dveře a tam bude táta s mámou. To se bohužel nestalo.“

„Děda si mě vzal stranou do pokojíčku a řekl, že to prostě budeme muset zvládnout takhle, jak jsme. To byl nejhorší okamžik mého života. Tehdy ve 13 letech těsně před Vánoci jsem se dozvěděl, že jsem bez rodičů.“

„On byl ve fešáckým kriminále, kde trénoval a připravoval se na sezonu. Pak ho pustili. Co dodat.“

„Když mi bylo 19 let, šel jsem za ním. Chtěl jsem vědět, jestli se k tomu konečně postaví jako chlap... Dodnes slyším jeho slova. Řekl: »Odstraňte mě od toho člověka, já odcházím«.“

„Nechtěl jsem se mstít, mám svou hrdost a vím, jací moji rodiče byli. Věřím, že boží mlýny melou. Vždycky jsem mu ale přál, aby na závodě z kola spadl.“

„Byl jsem u něj před čtyřmi měsíci... V Kamenici... Seděl jsem v autě, měl jsem tep 220. To bylo potřetí, co jsem ho viděl. S ledovým klidem jsem mu řekl: »Dobrý den,« a usmál jsem se na něj. On se usmál na mě a řekl: »Dobrý den. Co potřebujete?« Měl tam cykloservis. Řekl jsem: »Mám dvouletého syna.« Usmál se. Zeptal jsem se, co mu mám říct, až se bude ptát, kde má babičku a dědu. Sklopil oči, začervenal se a odcházel. Zakřičel jsem na něj: »Přijedu si pro vaši odpověď, Tomáš Müller!« Stáhl jsem okýnka a odjel pryč... V podstatě jsem tu odpověď dostal.“

„Pro mě je to zadostiučinění. Spravedlnost se vždycky ukáže – a to je nejdůležitější.“

Rodiče Tomáše Müllera.