Vězení pro malé vrahy!

• Na internetu si povídají s holkami
• Jezdí na výlety a na koupaliště
• Na vychovatelky pokřikují: Dneska vám to sekne!

Skupinka dětí, podporovaná otcem dvou z nich, ubodala pro peníze nůžkami před dvěma lety stařenku Annu Otčenáškovou (†81) v Olešnici na Rychnovsku. Ještě jim neraší ani první vousy, přesto tito kluci dokázali zabít člověka nebo nakrást věci za miliony! Jak tráví prázdniny ve Výchovném ústavu v Děčíně-Boleticích, kterému se říká dětské vězení?

Prázdnin si užívají stejně jako všichni školáci, jediný rozdíl je ten, že sami nesmí ani na krok! V boletickém ústavu pobývá 120 dětí – záškoláků a nezvladatelných dětí. Speciální oddělení, dětské vězení, je v prvním patře a má dvanáct míst. Nyní na něm je šest kluků!

„Neříkejte tomu vězení. Mluvte o uzavřeném oddělení s přísnějšími pravidly,“ říká sociální pracovnice Lenka Šumpichová. Ke dveřím, na nichž je místo kliky z obou stran »koule« a připevněno upozornění »Sledováno kamerovým systémem«, se dostáváme od vchodu přes troje zamčené dveře. „Tady děti nemají volný pohyb po budově, s ostatními nepřijdou do kontaktu. Žijí v samostatném uzavřeném prostoru. Mají své sociální zařízení, učebny, ubytování, společenskou místnost,“ popisuje Šumpichová.

O prázdninách mají kluci volnější režim než během školního roku, vstávají mezi devátou a půl desátou. Následuje hygiena a snídaně. „Neznamená to, že si dělají, co chtějí. Stále funguje pevný režim. Po snídani si uklízíejí pokoje. Stále musí vykonávat nějakou činnost, aby věděli, že mají povinnosti. Potom mají k dispozici hřiště, tělocvičnu a jezdí se občas na výlety,“ říká Šumpichová s tím, že zaleží na finančních možnostech ústavu. „Nejsou v žádném hotelu, aby mohli každý den vyjíždět ven. Letos byli v Žernosekách, na rybách, ve Šluknovském výběžku a koupat se. Jezdí se po okolí v doprovodu vychovatelů. Vždycky je převaha pedagogického dozoru nad dětmi,“ dodává Šumpichová.

Oddělení má stálý tým zaměstnanců, kteří se o malé násilníky starají a nahrazují jim vlastní rodinu. „Rodiče jezdí jen za některými. Pro ostatní jsme domov,“ dodává psycholožka Jindra Holovská.

K létu neodmyslitelně patří i láska, jak ji prožívají malí vrazi? „Jak tady mohou prožívat lásku? Mají přístup na internet. Ne že by si lásku ventilovali na nějakých stránkách, takovýto přístup nemají. Většinou si povídají přes chat,“ říká Šumpichová. Na oddělení funguje forma trestů a odměn, televize i počítač je pouze za odměnu. Když dosáhnou určitého počtu bodů, mohou se válet na kanapi u televize, ale jen u předem schváleného filmu.

Od obyčejných puberťáků se neliší. Na vychovatelky pokřikují hlášky typu: »Dneska vám to sekne!«. „To by nebyli kluci,“ směje se takovým narážkám Šumpichová.

Tady tráví prázdniny kluci, kteří se nezdráhali zabít člověka!

Tihle kluci jsou v Boleticích:

• Vrah (14) spolužačky Barunky Němečkové (†13) z Kmetiněvsi.
• Kluk (15), který při krádežích způsobil škodu za milion korun.
• Dva chlapci (14), kteří se podíleli na vraždě Anny Otčenáškové (†81) v Olešnici na Rychnovsku.
• Kluk (14), který loni v Bruntále zbil dva důchodce a ukradl jim čtyři tisíce. A za další dva týdny zkopal a oloupil dalšího muže ve Starém Městě.

Kluci, kteří ubodali člověka…

Může mu být čtrnáct. Je snědý a tmavovlasý, ale nevypadá jako Rom. Spíše je pouze pěkně opálený. Byl oblečený v červeném tričku a modrých džínech. Obyčejný kluk. Přitom ví, jak zabít člověka. Držel v ruce vražedný nástroj a cítil vůni horké lidské krve…

Potkal jsem ho na chodbě speciálního oddělení Výchovného ústavu v Děčíně-Boleticích, kterému se přezdívá »vězení pro mladé vrahy«. Už z dálky nahlas zdravil. Když jsme se míjeli, naše oči se na okamžik střetly. Jeho pohled byl bojácný, vystrašený. Vypadal jako chlapec, který okřikuje své kamarády, když chtějí mouchám trhat křídla.

Litují děti, které zabíjely svých činů? „Většinou ano. Jsou ale i takoví, kteří necítí nic,“ říká ředitel ústavu Jaroslav Žejdl a uvádí příklad kluka, který zabil v Kmetiněvsi na Kladensku spolužačku Barunku Němečkovou (†13). „Je to anetik, necítí následky toho, co dělá. Lituje pouze toho, že je zavřený. Ale jinak do vás vrazí kudlu, a nic to s ním neudělá. Pár takových jedinců se v populaci stále rodí,“ dodává Žejdl.