Autobusák, který zemřel po násilném útoku - Opilec ho vytočil k smrti!

Kolem tragického úmrtí řidiče autobusu Petera K. (†56), který v pondělí v podvečer skonal na autobusové zastávce Písnice, panuje celá řada otazníků. Úmrtí předcházel konflikt s opilým pasažérem (29), který začal ve voze kouřit. Řidič ho chtěl vyvést a v následné potyčce zkolaboval. Záchranářům se ho nepodařilo oživit.

Pak už se informace od svědků události a policie rozcházejí. Lidé tvrdí, že mezi opilcem a řidičem došlo k bitce, při které měl surový opilec značně navrch. Po jednom z úderů skončil řidič na zemi. Opilec se pak měl dát na útěk, ale zadržela ho projíždějící hlídka městské policie. Řidič na místě i přes okamžitou pomoc strážníků zemřel. „V průběhu incidentu muž zkolaboval a přes poskytnutou první pomoc se jej nepodařilo ani přivolaným záchranářům oživit,“ informovala policejní mluvčí Andrea Zoulová. Při ohledání ale soudní lékař nezjistil žádné významné stopy násilí. Řidič Peter K. tedy nejspíš zemřel na selhání srdce nebo v důsledku mozkové mrtvice.

Už dříve měl zdravotní problémy. „Dělal jsem s ním, když ještě jezdil z garáží v Řepích. Potom odešel dělat dispečera do Dejvic a nakonec se vrátil za volant. Je to tragédie. Měl syna, který taky jezdí s autobusem. Těšil se, že to tady doklepe a půjde do důchodu,“ vzpomíná na svého kolegu řidič Zdeněk Petřivý (58). Připouští, že Peter K. mohl mít potíže se srdcem a vysokým tlakem. „Něco takového se po garážích říkalo. Jenže v pražském provozu je to prostě o nervy,“ krčí muž rameny.

Protože muž, který řidiče napadl, byl pod vlivem alkoholu, jeho další cesta vedla na protialkoholní záchytnou stanici. „Když byl slabej na srdce, tak neměl řídit autobus,“ vykřikoval podle svědků opilec, když ho policie zatýkala. Včera odpoledne ho policisté museli propustit. Případ je prošetřován pro podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví. „Soudní lékař potřebuje další znalecké posudky, aby jednoznačně zjistil příčinu smrti,“ uvedla policejní mluvčí Iva Knolová.

Podle generálního ředitele Dopravního podniku Martina Dvořáka se na pohřbu Petera K. chce podnik finančně podílet. Rodina zesnulého by měla dostat deset tisíc korun.

Noční spoje hlídají strážníci

Zhruba pětadvacet hlídek strážníků kontroluje a zajišťuje bezpečnost v pražském metru a po skončení jeho provozu se přesouvá do nočních tramvají a autobusů. „Jedinou smůlou bylo, že v tomhle případě se nejednalo o noční spoj. Na místě jako první zasahovala běžná pochůzková hlídka strážníků. Jeden z nich poskytoval řidiči první pomoc a druhý pronásledoval onoho podezřelého muže,“ uvedl k případu Rudolf Blažek, pražský radní pro bezpečnost. Zároveň upozornil, že počet strážníků, kteří jsou nasazováni jako hlídky na noční spoje, pomalu ale jistě vzrůstá. „V současné době jich je bezmála sto osmdesát a do konce roku by jich mělo být na dvě stovky,“ řekl radní.

Nouzové tlačítko? Jediná možnost, jak se bránit

Nouzové tlačítko. To je jediná možnost, jak se může řidič dopravního prostředku legálně bránit při napadení nepřizpůsobivým anebo agresivním cestujícím.

Takové tlačítko má každý řidič autobusu nebo tramvaje ve své kabině a je přes ně spojen s dispečinkem. Zmáčknutí tohoto speciálního knoflíku vyšle na centrálu signál o pomoc. O koordinaci se pak již postará službu konající operátor. Pokud má řidič autobusu zbrojní průkaz a vlastní legálně zbraň, má smůlu. Do práce ji nosit nesmí a na svou obranu by ji neměl použít, ani kdyby mu šlo o život. Z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci odpovídá za bezpečnost práce na pracovišti zaměstnavatel. Řada řidičů s sebou ale vozí pepřové spreje nebo třeba obušky.

Psycholog Karel Humhal: Nehrajte si na hrdiny!

Jak by se měl člověk v podobné situaci, v níž byl řidič pražského autobusu, zachovat? Má být odvážný a jít do konfliktu, nebo se tvářit, že se ho problém netýká? V rozhovoru pro Aha! říká Karel Humhal, klinický psycholog a soudní znalec, že je lepší nehrát si na hrdiny...

Jak se v podobné situaci, v níž byl řidič autobusu, zachovat?
„Odborníci tvrdí, že je lepší nedělat ze sebe hrdinu, protože nevíte, kdo proti vám v konkrétním okamžiku stojí.“

Řidič by tedy měl zastavit autobus a přivolat z kabiny na pomoc policii, ne jít do možného konfliktu s pasažérem?
„Pokud je ve voze sám, tak bych doporučil přivolat pomoc. Soudní znalci se shodují, že se změnily projevy násilí. Ty tam jsou doby první republiky, kdy zloděj kradl v noci, aby nebyl viděn. Dneska zloděj krade ve dne, a jakmile se k tomu přichomejtnete, tak máte smůlu...“

Nemůžeme se ale přeci přestat bránit v situaci, kdy útočník ohrožuje někoho v našem okolí či přímo nás.
„Máte pravdu, vždy záleží na konkrétní situaci. V určité době se tvrdilo, že ženy při přepadení nemají vzdorovat sexuálním násilníkům, mají se tvářit vstřícněji. Předpokládalo se, že většinou tyto činy páchají neurotici, kteří mají největší uspokojení z toho, že žena prožívá hrůzu. A když vidí, že hrůzu neprožívá, tak couvnou. Ale pak se ukázalo, že existuje kategorie sexuálních násilníků s nekrofilními sklony, jimž je jedno, jak oběť reaguje, a kteří ji stejně nakonec zabijí.“

Co v případě, že je v ohrožení někdo v mém okolí? Přeci musím pomoci, když je někomu ubližováno.
„Morální svědomí velí jít na pomoc, ale člověk musí zvážit, zda dokáže pomoci osobně, nebo bude lepší přivolat pomoc. Formy násilí nabyly takové podoby, že lidé mají střelné, bodné zbraně. Není to na úrovni, že by se s vámi pouštěli do pěstních soubojů, ale jsou schopni vás na místě oddělat. Člověk by proto měl opravdu vždy vážit, jestli může přivolat nějakou jinou pomoc, policii, zorganizovat víc lidí, kteří by šli na pomoc, nebo jestli je situace povážlivá, že je s útočníkem a obětí sám.“

A pokud je ve hře navíc i alkohol?
„Útočník si pod vlivem alkoholu neuvědomuje důsledky, vytáhne spíš nůž nebo pistoli. Na druhou stranu alkohol způsobuje to, že vázne koordinace pohybů a rozhodovací schopnosti, útočník je tak snáz zneškodnitelný. Odhadnout ale, jak na tom je, to je velmi těžké.“