Nejslavnější klon na světě. Ovce Dolly by měla narozeniny
PRAHA – Když v únoru před devíti lety prosáklo na veřejnost, že vědecký tým v čele s britským embryologem Ianem Wilmutem přivedl na svět klonovanou ovci, rázem se z ní stala nejznámější ovce světa. Na svět přišla 5. července 1996, dlouhý život jí ale souzen nebyl.
Jako problém se totiž ukázalo, že vědci naklonovali Dolly z buňky dospělé ovce. Byl to sice první exemplář svého druhu, ovšem ukázalo se, že tudy cesta nevede.O dva roky později totiž její »stvořitelé« z Roslinova ústavu v Edinburghu zaznamenali, že některé buňky v jejím těle vykazují známky stárnutí, typické pro starší zvířata. Buňky pro vytvoření Dolly byly vzaty z šestileté ovce. Vědci pak sledovali příčinnou souvislost mezi neobvyklým stárnutím buněk v naklonovaném zvířeti a tím, z jak starého kusu byly vzaty buňky pro klon.
Další výzkum přinesl nové nepříjemné překvapení. Klonované kusy vykazovaly různé fyziologické anomálie, sníženou odolnost a mnohé uhynuly nedlouho po narození. Dolly trpěla artritidou v levé zadní končetině, ale jako podstatně vážnější se ukázala plicní infekce, ze které veterináři nedokázali zvíře vyléčit. Nakonec přistoupili z humánních důvodů k utracení. O příčině těžkého onemocnění můžeme jen spekulovat, ale platí tu zjevně totéž, co u dalších náhlých úhynů zvířecích klonů – organismus klonu má k dokonalosti daleko a zřejmě není stavěn na »dlouhodobý provoz«. Ovce plemene Finn Dorset, ke kterému Dolly patřila, se naprosto běžně dožívají dvanácti let. Slavný klon ale zemřel už v šesti letech, kdy měl být podle všeho na vrcholu sil.
Dolly dal její jméno ovčák, který se staral o stádo, v němž se ovčí superstar narodila. Tento muž věděl, že ke klonování bylo použito ovčí buňky mléčné žlázy, a při porodu klonované celebrity si vzpomněl na countryovou zpěvačku Dolly Partonovou. Přestože byla neustále pod drobnohledem vědců i veřejnosti, stala se ovce hned dvakrát matkou. Otcem jejích potomků byl pokaždé beran David plemene Welsh Mountain. V roce 1998 porodila Dolly jehňátko Bonnie, o rok později přivedla na svět dokonce trojčata!
Co je vlastně klonování?
Už jenom samotné slovo »klon« vzbuzuje ve spoustě lidí protichůdné pocity. Zástupci církví hlasitě křičí, že nikdo nemá právo hrát si na Boha, odborníci oponují tím, že klonování může pomoci řadě lidí, jejichž choroby jsou doposud nevyléčitelné. Víte ale, co se pod tímhle pojmem skrývá?
Málokdo tuší, že klonování není výkřikem módy posledních let, jeho základy položil německý biolog Hans Speman už v roce 1939! A v čem tkví vlastně jeho podstata? Vědci vycházejí z faktu, že většina živočichů zahájí svůj život ve stadiu jedné buňky, vzniklé oplozením vajíčka spermií. Vajíčko přinese dědičnou informaci matky, spermie dodá geny otce. V jedné buňce, zvané zygota, se tyto geny spojí a dají vzniknout novému jedinci.
Poté následuje naprosto fantastický div přírody: zygota se začne dělit, nejprve na dvě, pak na čtyři buňky a dělení pokračuje dál. Buňky se mění, organizují, putují a výsledkem je dokonale fungující tělo plodu, dynamicky se vyvíjející, na jehož konci je »hotový« jedinec. Podívámeli se na to jednoduše, pak buňka mozku obsahuje stejné geny jako dejme tomu buňka střevní sliznice. Základem klonování je tedy proces, při němž se spojí buňka jakéhokoliv jedince s vajíčkem, z něhož vědci odstraní jeho vlastní dědičnou informaci. Jako všechno geniální je i tahle teorie vlastně úplně jednoduchá!
Naklonujte si potomka!
Když v roce 2004 britské úřady oficiálně povolily vědcům z univerzity v Newcastlu klonování lidských embryí, strhl se kolem toho doslova uragán odporu po celém světě. Jak to tedy je, skutečně si zajdeme k lékaři a necháme si udělat dítě »na klíč«?
To je opravdu hodně předčasné tvrzení, i když do budoucna by se tudy cesta pro neplodné páry ubírat mohla. Většina zemí však zatím klonování lidských embryí zakázala zvláštními zákony. Vědci z univerzity v Newcastlu dostali povolení kultivovat klonovaná embrya maximálně dva týdny, poté z nich vyjmou zárodečné kmenové buňky, které se mohou proměnit na jakoukoli lidskou tkáň. Odborníci doufají, že se jim takto podaří přeměnit je na buňky vyrábějící inzulin, a pomohou tak vyvinout léčebný postup pro pacienty s cukrovkou. Do budoucna také dávají naději lidem s Alzheimerovou nebo Parkinsonovou chorobou, které současná medicína zatím dokáže jen pozastavit či zpomalit, nikoliv léčit.
Ale zatím ještě není čas dělat závěry, vědcům potrvá nejméně dalších pět let, než přistoupí ke klinickým zkouškám. V čem tedy zázrak léčby klonováním spočívá? Pacientovi trpícímu jednou ze zmíněných nemocí by odborníci odebrali malý kousek kůže, z něj by pak vyňali kmenovou buňku a její jádro by nahradilo buněčné jádro nově vytvořeného zárodku. Zárodečné kmenové buňky by poté vědci »přeprogramovali« na buňku, která je potřeba pro vyléčení té které nemoci a implantovali by ji pacientovi zpět. Taková buňka by byla geneticky totožná se všemi ostatními buňkami v pacientově těle, a tím pádem by ji tělo neodmítalo. Řada kritiků však i přesto odsuzuje skutečnost, že vědci vytvářejí lidská embrya jen a pouze jako nástroj, který později zničí.
