Jiří Žáček přišel kvůli rakovině o hlas: Nyní je břichomluvcem!
10 fotografií
Není snad nikdo, kdo by neznal jeho tvorbu pro děti, Aprílovou školu nebo Slabikář. Básník Jiří Žáček (80) slaví jubileum a nezahálí, stále píše. Jen doma se občas dohaduje se synem, hercem Jakubem a to i přesto, že nemůže zvýšit hlas. Před dvaceti lety přišel o hlasivky kvůli rakovině.
Pane Žáčku, jak se cítíte jako čerstvý osmdesátník?
„Je to děs a běs. Víte, když jsem slavil devětasedmdesát, vůbec jsem na osmdesátku nemyslel. Taky se mi málem nepovedlo jí dožít.“
Jak to?
„V létě jsem byl jednou nohou v hrobě. Kdyby mě dcera nedostala včas do špitálu se zápalem plic, byl konec. Stačilo, kdyby mě doma našla o den později. Nemám už ženu, syn byl zrovna pryč a dcera se přišla podívat, proč jí nezvedám telefon. Našla mě tam v horečkách, já si to vůbec nepamatuju.“
Naštěstí to dobře dopadlo.
„Ano, ještě, že mám ty svoje děti.“
Máte rád oslavy?
„Nemám, ale v rodinném kruhu to beru jako příležitost se potkat. Jsem vždycky rád, když se se všemi vidím.“
K narozeninám vám vyšla knížka přímo o vás. Jaký to byl pocit?
„Bylo to pro mě překvapení. Hlavně to, kolik lidí se na ní podílelo, kolik jich tam o mně mluví. Když je tam třeba pan Suchý, tak to člověka zašimrá u srdce. V osmdesáti jsem tak zjistil, že mám víc kamarádů, než jsem si myslel.“
Váš syn, herec Jakub Žáček, vám tam napsal básničku, či přesněji asociační Žáčkovu abecedu. Co jste na to říkal?
„Že mu nesmím tak nadávat!“
Prostor X - Jakub Žáček
Vy mu nadáváte?
„On je bordelář. Přijde domů a za pět minut je stůl plný krámů. Já nejsem pořádníček, ale mám rád přehledný nepořádek a on vytváří nepřehledný.“
Dělá vám doma chaos?
„Trochu, ale zase je dobrý herec. Hraje Na zábradlí, a dokud jsem tam chodil, tak se mi líbil. Teď tam nechodím, protože to neudýchám. Po operaci rakoviny mám problémy s dýcháním. I když to nebyla rakovina plic, ale rakovina hrtanu. Právě tam se mi ten problém vytváří. Mám s tím potíže všude, i venku na větru. Vítr, to je pro mě mor! Když mi nafouká sem (ukazuje díru na krku – pozn. red.), tak to je konec.“
Váš syn Jakub mi v rozhovoru prozradil, že jste dřív doma mluvil málo a rozmluvil jste se právě, až jste se učil jícnovou řeč.
„Když na to vzpomínám, tak je to tak. Spíš naslouchám, než mluvím. Ale není to jícnová řeč, co používám. Já jsem břichomluvec. Jícnová řeč má svá pravidla, musíte se nadechnout, zatáhnout břicho… To mě nebavilo, takže jsem začal takto mluvit sám od sebe. Možná mi v tom zezačátku foniatrička pomohla. Když jsem viděl Standu Fišera, ten nebyl schopen mluvit ani takto, chudák. Já vlastně mluvit nepotřebuju, ale on to potřeboval jako herec.“
Bylo těžké se to naučit?
„Myslím, že ani ne. Ale možná mi to už mozek smazal. On je bestie, ten vám nepříjemné pocity často vymaže, protože vás má rád.“
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě Nedělního Aha! (23. 11. 2025)
10 fotografií
