Budoucnost léčby cukrovky: Podchlazení a hibernace

Méně jídla i hádek

Proto ani nebylo třeba katétru nebo intravenózních linek, organismus stále spolehlivě reagoval. Akorát se po dávce dexmedetomidinu nacházel ve stavu jakéhosi »soumrakového spánku«. To není scéna ze sci-fi filmu, i když by klidně mohla být, nýbrž realita. Lékař z Pittsburské univerzity Clifton Callaway dal dohromady pět fyzicky dobře disponovaných dobrovolníků ve věku od 21 do 54 let a pokusil se je uvést do režimu hibernace. Dřímali v pološeru a byli v tu chvíli astronauty. To všechno kvůli cestě, kterou NASA už za pár let chystá na Mars. Ukazuje se ovšem, že by tento postup mohl mít výhod ještě o mnoho víc. Jen cesta tam astronautům potrvá devět měsíců, a tak je potřeba vyřešit otázku zásob, které si s sebou skupina poveze. Pokud by se povedlo, aby kosmonauti hibernovali, snížila by se tím jejich spotřeba kyslíku (tím pádem i paliva), potravin, tekutin i riziko různých onemocnění a konfliktů. „A to všechno bez použití ventilátoru,“ upozorňuje kardiolog Callaway.

Už žádné trubičky

Výhody by to mělo i pro samotné členy posádky. Dost možná by se ve »vypnutém« módu vyhnuli škodlivému záření a řadě tělesných změn, které s sebou pobyt v kosmu nese. „Při nízkých tělesných teplotách se lépe snáší nedostatek kyslíku i nedostatečný průtok krve,“ vysvětluje lékař. Takový stav by se hodil nejen ve vesmíru, ale i při léčbě chronické obezity a cukrovky. „Stavu hibernace se v současně době trochu podobá kóma, do kterého uvádíme některé pacienty,“ dodává Callaway. „Podáváme jim speciální paralyzující léky, které potlačují dýchání, takže je pak nutné pacienta intubovat.“ Ovládnout hibernaci by znamenalo velký posun při stavech infarktu či mrtvice. Prodloužilo by se totiž časové okno, které mají lékaři k dispozici, aby zasáhli a nevzniklo fatální poškození mozku. Jde ovšem o dosud nepříliš probádanou oblast, a tak se doktoři ještě mají co učit. A od koho? Od těch nejpovolanějších – od medvědů.

Méďové přeborníci

Na zimní období se pravidelně ukládají ke spánku medvědi. Jejich srdeční frekvence se před tím sníží ze stovky na pouhých deset tepů za minutu. V krvi rapidně poklesne množství krevních destiček. Metabolismus se zpomalí, medvědi nemají potřebu jíst. Pozoruhodné ovšem je, že přestože se zvířata několik měsíců nehýbou, zůstává zachována tělesná schopnost budovat nové svaly. „Kdyby se tohle stalo lidem, byli bychom mrtví,“ dodává Callaway. Pravdou je, že medvědi se před zimním spánkem pořádně nacpou, zvýší svoji váhu o dvacet a více procent.

Víte, že…

… hibernující zvířata s příchodem jara vyloučí fekální zátku, která se skládá z rostlin, odumřelých buněk a chlupů, které se přes zimu usadily v jejich střevech? To dává tělu pokyn, že má zase začít fungovat.

Sysel v bavlně

Dalším hibernátorem je sysel polární, drobný hlodavec podobný veverce. Ten během pár okamžiků dokáže snížit tělesnou teplotu i tepovou frekvenci a redukovat dech na jeden nádech za minutu. V podmínkách pod bodem mrazu dokáže takto přežít celé měsíce. „Noru si zahrabe bavlnou a dřevěnými hoblinami,“ usmívá se neurovědkyně Kelly Drewová, která se studiem těchto zvířátek zabývá. Zjistila mimo jiné to, že hibernaci u syslů polárních spouští koktejl chemikálií v mozku. Ty fungují jako jakési přepínače – z aktivního okruhu na spací a obráceně.

Zkoumá se i podchlazení netopýra

Také v Evropě se bádá! Profesor Gerald Kerth, zoolog na univerzitě v německém Greifswaldu, studuje hibernaci u netopýrů. V chladném počasí jejich červené krvinky mění charakter. Stávají se tužšími a jsou také o něco tlustší. I když se ochlazením krev zahustí, krvinky stále plnohodnotně distribuují kyslík. Lidské krvinky to zatím neumí, ale lze to uměle vyvolat.

Kdy se letí na Mars?

Nejkratší teoretická vzdálenost mezi Zemí a Marsem je asi 55 milionů kilometrů, zatímco nejdelší může být až 400 milionů kilometrů. Startuje se v době, kdy se blížíme k Marsu na nejmenší vzdálenost. Pak by to trvalo osm až devět měsíců. Plán vyletět je do roku 2035.

S cukrovkou bojující Mirek Etzler: OPERACE!

Celý článek

.