Libuše z motocyklové rodiny ještě v osmaosmdesáti závodí!
11 fotografií
Když si to uhání na mašině, resp. na motocyklu se sajdkárou, je stěží uvěřitelným zjevením. Neúnavné motoristce Libuši Šulcové je totiž už osmaosmdesát let! A na strojích všech možných značek jezdí přes sedmdesát roků! Na srazy veteránů přijíždí zpravidla na anglickém stroji BSA 770 z roku 1928, což ale není náhoda!
Paní Libuše Šulcová se vdala do slavné motocyklové rodiny, a tak není divu, že celý její život byl spjat s motorismem. Šulcovi měli v Československu už před druhou světovou válkou výhradní zastoupení anglické značky BSA. Svému budoucímu manželovi Vladimírovi dělala nejdříve při závodech mechanika, aby se později za řídítka sama posadila! „Důvod, že pořád jezdím, bylo přání mého muže, než zemřel. Takže jeho památku naplňuji závoděním. Ale já bych jezdila i tak, je to můj život. Jednou mě z toho budou muset sundat,“ říká neuvěřitelná optimistka. Až prý neudrží řídítka, tak skončí. Kdykoli se vrací ze závodů s pohárem, a že jich má plno, zastaví se u jeho hrobu, vyloží mu, jak se jelo, jaké byly podmínky na trati a kolik přišlo lidí. „Popovídáme si spolu hezky, pozdravíme se a příště jedu zase.“
Střídá Janu s Ivanou
Poslední roky brázdí silnice většinou se spolujezdkyní Janou, nebo také Ivanou. Však od manželova pohřbu se zúčastnila 185 rallye s přibližně dvaceti tisíci najetými kilometry! „My jsme jezdili vždy jako rodina. S manželem jezdila zpočátku nejstarší dcera, se mnou na druhém motocyklu v sajdě jedna z vnuček. Mám štěstí, že veteránský sport chytil také syna Vláďu i vnuka Daniela. A když vyjedeme se třemi motocykly BSA, pak jsem ta nejšťastnější babča pod sluncem,“ přiznává paní Libuše, která má tři děti, šest vnoučat a pět pravnoučat.
Vládkyně orienťáků
Kolik přesně získala pohárů za vítězství, tak o tom přehled nemá. Ale ví, že už devětkrát vyhrála republikový šampionát v orientačním závodě veteránských strojů. „Když jsem vyhrála poprvé, divila se nejstarší vnučka, jak je to možné. Říká, že se ztratím v lesíku tři na pět metrů. To je možná pravda, ale na motocyklu to neplatí,“ směje se paní Libuše. Když se zeptáte, kde bere pořád tolik energie, radosti ze života a optimismu, má úplně jasno.
„Víte, to je dar od mých rodičů. Oba zemřeli okolo padesátky, takže to tady nasluhuji i za ně. Obdivovala jsem je i v těžkém období, kdy byl tatínek vážně nemocný. Maminka byla úžasně pozitivní. Táta koupil i srub, kam jsme jezdili a kde nám postavil také malou přehradu, abychom se mohli cákat. Tam jsme prožívali nezapomenutelné chvíle u táboráku při kytaře,“ líčí Libuše. Právě vzpomínky na rodiče, na milovaného manžela i na to, jak přes nepřízně osudu vždy všichni bojovali, ji udržují v psychické kondici: „Vážím si všeho, co mi život nabídne...“
11 fotografií
