Bývalá loď z české flotily čekala na sešrotování, ale... Třinec jede domů!

Málokteré město se může pyšnit tím, že si jeho název mohli přečíst lidé napříč světovými oceány, přístavy, a dokonce i za polárním kruhem. Tam všude totiž brázdila vody loď Třinec, kterou vyrobili před 50 lety v polském Štětíně. Teď ji čekalo sešrotování, pomocnou ruku ale podává město, jehož jméno nesla.
Měla vyplout na poslední cestu do šrotu, ale Třinečtí to nehodlají dopustit. Akce na záchranu dvě stě metrů dlouhého ocelového giganta se znakem města na přídi zní: Třinec jede domů. Samozřejmě ne celý. „Momentálně kotví v Rotterdamu a my se snažíme získat jeho části, vybavení a další cennosti,“ prozrazuje primátorka slezského města Věra Palkovská. Loď si to zaslouží i podle těch, kteří na ní sloužili.
„Byl to technický skvost, ve své době jedna z nejmodernějších lodí,“ vzpomíná kapitán Karel Zeman, který nějaký čas na Třinci velel 27členné posádce a točil kormidlem. Plavidlo vozilo například železnou rudu nebo obilí. Za půl století urazil tisíce námořních mil. „Vzhledem k tomu, že je Třinec nejmladším statutárním městem v Česku, musí si svou historii sám psát a uchovávat. Oslovila jsem proto Třinecké železárny, kraj a i další instituce, aby nám se záchranou pomohly,“ dodala Palkovská.
Námořní velmoc
Československá, později Česká, námořní plavba měla po Švýcarsku druhou největší flotilu z vnitrozemských států na světě. Vlastnila 44 lodí a měla 3500 námořníků. Pod její vlajkou se přestalo jezdit v roce 1998, kdy byly postupně všechny lodě odprodány, a Třinec tak skončil v rukou nizozemské přepravní firmy. „Pak zakotvil pod jménem Marcor Bulk v Rotterdamu, kde se stal skladovacím plavidlem, což ho zachránilo před likvidací. Firma však postavila nové překladiště na souši a loď už nemá využití,“ vysvětlil Bednář s tím, že část lodi je zakonzervovaná. „Takže tam jsou montérky ve skříních, nádobí v kuchyni, třicet let staré noviny. I proto je to tak unikátní,“ doplnil.