Mistr zapomenutého řemesla: Pan Smrt, košíky všeho druhu!
Mezi dnes již mizející řemesla patří košíkářství. S jedním v tomto oboru ještě vyučeným mistrem jsme se setkali v jihočeském Milevsku, kde vzácnou profesi provozuje. Košíkář Jan Smrt (45) začínal s profesionální výrobou před pětadvaceti lety a na nedostatek práce, včetně zahraničních zakázek, si rozhodně stěžovat nemůže.
Těsně před odjezdem na reportáž jsme si s nádechem černého humoru připomněli, že v Milevsku na nás čeká Smrt. Zajímalo nás, co u muže s tímto mrazivým jménem rozhodovalo při výběru košíkářského řemesla. „Fascinovalo mě, že z letorostu (z prutu, který vyroste za jeden rok) se dá vyrobit téměř vše. Od ozdoby na zeď po nádoby na uskladnění a přenášení, až po nábytek a skříně. Firmu jsem rozjel v roce 2000,“ vysvětluje jihočeský košíkář.
Tři tuny materiálu za rok
Zhruba před patnácti lety prý bylo v republice asi dvacet vyučených košíkářů, od té doby jejich počet již značně prořídl. „V době, kdy jsem se já učil řemeslu, tak jsme byli v ročníku dva,“ vysvětluje. Na výrobu používá ponejvíce vrbového proutí, ale také materiál, který se k nám dováží. „Nakupuji například indonéský pedig, což je jakýsi druh liány. Původně jsem si myslel, že si budu materiál pěstovat sám, ale brzy jsem zjistil, že obojí se dělat nedá. Že budu buďto plést, nebo pěstovat. Protože spotřeba proutí je zhruba dva a půl až tři tuny za rok. Takže si pěstuju pouze část, většinou na koše ze zeleného neloupaného proutí. Zbytek kupuju,“ upřesňuje. Většinou se zpracovávají letorosty, výjimka je prý v případě nábytku, který má silnou kostru. „Tam se používají vrbové hole, které rostou dva až tři roky,“ dodává košíkář. Některé odrůdy prý vytáhnou za rok až o čtyři metry.
Zakázky na míru
Co se týče zakázek, lidé preferují výběr konkrétních rozměrů a tvarů. Například šuplíků do stěny, košíků na míru. A jaké výrobky jsou u zákazníků nejžádanější? „Nejčastěji jsou to koše na houby, šuplíky do úložných prostor, křesla. Baví mě, že je ta práce různorodá, že nemusím dělat velké série stejných výrobků,“ vysvětluje Jan Smrt, který, pokud je dobrý materiál, dokáže vyrobit průměrný košík pro houbaře zhruba za hodinu a půl. Když se proutí sklidí, mohou se vyrábět koše z neloupaného materiálu, například ty hrubší hospodářské na brambory, nebo lepší koše na prádlo z proutí loupaného. „To se musí až pět hodin vyvařit a potom prudce zchladit. Jak se oloupe, var vytáhne barvu z kůry a materiál zhnědne,“ vysvětluje košíkářský mistr, který má dodnes v paměti svůj první výrobek v životě. „Byl to technologicky nejjednodušší klasický kulatý košík, který jsem udělal hned v učení. Někde ho mám, už je letitý.“