Zpověď matky studentky (†20) z fakulty: Se*u na mlčení, ptát se budu dál
5 fotografií
Elišce bylo pouhých 20 let, když její život vyhasl během nesmyslného běsnění střelce na Filozofické fakultě UK. Její matka Lenka Šimůnková v otevřeném rozhovoru mluví o tom, že chce spravedlnost pro svoji dceru. Sněmovní vyšetřovací komise podle ní neuměla chyby pojmenovat, a tak jim vzkazuje doporučení, i že nehodlá mlčet.
Jak ve zkratce probíhalo ve Sněmovně setkání s vyšetřovací komisí?
„Co jsem pochopila, tak členové vyšetřovací komise různá pochybení, která našli, přejmenovali na doporučení. Uchopili to tak, že tomu dali jiný název – je to doporučení do budoucna, co by se mělo zlepšit. Nedokázali chyby pojmenovat, takže tomu říkají doporučení. Nechci nic podsouvat, takhle to hodnotím já. Přišlo mi to velice nevhodné.“
Měla jste čas si závěrečnou zprávu projít?
„V pondělí jsem dostala informaci od fakulty, že se pan Pavel Kašník (předseda vyšetřovací komise – pozn. red.) ve čtvrtek těší na naši účast. Že se tedy uvolnil a udělal si, chudák, čas, aby nás se závěry obeznámil. Očekávala jsem, že do té doby mi přistane v e-mailu závěr té komise, abych se s ním mohla předem seznámit. Bylo nám řečeno, že my, pozůstalí, rodiče, budeme první – to se nestalo.“
Jak to tedy celé probíhalo?
„Od 10 do 11 jsme s komisí seděli, nikdo jiný tam nesměl. Bylo to hrozně krátké, přičemž jsme tu zprávu viděli poprvé, tudíž jsme se ani nemohli moc ptát. V 11 už byla zpráva hozená na plénu, kam mohla veřejnost i média a šla stáhnout na internetu. To hodnotím tak, že jsem se s tím neměla možnost obeznámit jako první. Nebylo to úplně košer.“
Hovořilo se i se zraněnými studenty? Třeba kvůli psychické újmě?
„Ne. Nikdo nebral v potaz, že tato situace se netýká pouze pozůstalých, ale i zraněných studentů. Nikdo nepovažoval za důležité pozvat také je. Je rozdíl mezi tím, mluvit o 14 obětech a zahrnout do počtu všechny děti, které byly zraněny. Těchto dětí se to také týká, přesto jsou zcela opomíjeny. Jako by se na ně mělo zapomenout, jako by neměly právo se vyjádřit.“
Máte pocit, že je to pro poslance uzavřeno? Ministr Rakušan zmínil, že je připraven se znovu setkat, ale zatím o to prý není ze strany pozůstalých zájem.
„Vypadá to tak. Pro mě tokonec určitě není, pokračuju dál. Potřebuju si nastudovat ten závěr, budu se dotazovat lidí, kteří jsou k tomu povolanější a lépe se v tom orientují. Určitě budu pokračovat v té cestě, kterou jsem započala. Mimo jiné stále ležím ve spisové dokumentaci. Zatím mám informaci, že jsem jediný rodič, který ji má kompletní, že nikdo neměl potřebu si ji kompletně ofotit. Je mi jasné, že se asi nedoberu stoprocentního výsledku, aby byly zodpovězeny veškeré mé otázky.“
Jaké?
„Třeba chci vědět, co bylo motivem Kozáka (střelce – pozn. red.) i třeba co to bylo za rodinu. Nikdo se moc nepídí po tom, z jaké rodiny pocházel, proč zabil svého otce. Za jeho matkou jezdím a informace si pořád zjišťuji sama. Kvůli tomu, že je Kozák po smrti, tak za a ním už člověk nemůže a nemůže se ho ptát. Takže některé posudkové závěry si nedokážu osvojit. Udělal se psychologický závěr. Já s ním nesouhlasím.“
Nařkla jste některé politiky, že vnímají zájem médií negativně.
„Paní Válková měla třeba na setkání potřebu říct, že je strašná chyba, že o to média mají zájem. Koukala mi do očí, protože ví, že s médii komunikuji nejvíce z rodičů. Říkala: Podívejte se, co se stalo včera (chlapec se pokusil vystřelit na učitelku na základní škole – pozn. red.). Ona to hodnotí tak, že se k fakultě média stále vracejí, a tím nabádají další vyšinuté jedince. Pojďme o tom radši mlčet. Se*u na mlčení. Promiňte mi ten výraz.“
Podle vás se nic nezměnilo?
„Bezpečnost není. Jediní, kdo se mnou komunikovali, byli ti přeživší studenti. Policie se mnou nemluvila, média nikde o ničem nepsala, protože nesměla, fakulta se mnou nemluvila, vedení fakulty se přede mnou schovávalo, kdykoliv jsem do toho baráku vešla.“
Co by se mělo udělat?
„Nevím, co je správně – jestli mít bezpečnostní rámy, jestli to lze, nelze, co by to obnášelo. Ale neudělat nic mi připadá jako šílenství. Kdyby to v té základní škole třeba nedopadlo takhle šťastně a ta učitelka by byla zavražděna, zajímalo by mě, co by teďka říkal pan Rakušan, co by řekl pan Vondrášek, co by říkal pan Matějček? Moje bezpečnost mi může být jedno, já měla jenom Elišku. Ostatní ať si uvědomí, že se snažím bojovat i za jejich děti, které taky chodí do školy. Už to mělo být dávno vyřešené, bylo to přislíbeno, a přesto se nic neděje. Pořád se na něco čeká, ale na co, to opravdu nevím.“
5 fotografií
