Jak se ale pralo pro krále a šlechtu? Na prádlo načůrat!
5 fotografií
Jaké to je, popadnout koš plný prádla a ve studené vodě potoka dát oblečení výprask? Tedy otloukat ho o kameny nebo do něj mlátit plácačkou, aby špína pustila. Českotěšínští muzejníci si tu dřinu zkusili a vědí, že 9. srpna na Den prádla není od věci poděkovat doma automatce.
Datum připomíná okamžik, kdy si v roce 1906 Američan Alva Fischer nechal patentovat první elektrickou pračku. V té době se objevily i první valchy, které se staly obrovským pomocníkem všem, kteří si pračky nemohli dovolit. Na chatách se používají ještě dnes. „Zkoumali jsme rozdíl způsobu praní ve středověku a s valchou, kterou si pamatujeme od svých babiček,“ řekla Lucie Rucká, šéfka Archeoparku v Chotěbuzi, který je pobočkou muzea a kde se připomínky starých časů pravidelně odehrávají.
Potřeba mít čisté oblečení se vlastně datuje od chvíle, kdy se lidé přestali oblékat do kožešin, a moc se od té doby, než tuto starost převzaly pračky, nezměnila. „Namáčené prádlo se jednoduše mlátilo nebo se po něm šlapalo, aby se z něj nečistota vytloukla,“ uvedla Rucká.
Zpočátku k tomu stačila jen voda v potoce nebo rybníce, pak si lidé pomáhali pšeničnými otrubami, než chytré hlavy objevily látku podobnou mýdlu. Z popele filtrováním vody vyrobily louh, který po smíchání s tukem utvořil mýdlovou hmotu. „Tu na prádlo nalili a nechali nějaký čas působit. Teprve pak šli s oblečením k vodě,“ líčila. Oděvy šlechty pralo služebnictvo v kádích. Tehdy se i moč považovala za čisticí prostředek, takže se do nich před šlapáním a přidáním louhu ještě načůralo.
Pokrok jménem valcha
Říkalo se jí prací deska a byla považována za velkého pomocníka. V Česku hrála valcha prim do 50. let 20. století, tedy než se v domácnostech rozšířily pračky. Při praní na valše se oblečení tlačí kolmo na směr žlábků, čímž se uvolňuje a stlačuje. Tím z něj odchází špína. „Sice to nebyla taková dřina jako v potoce, ale i valcha byla fyzicky velmi namáhavá,“ zmínila se Lucie Rucká.
5 fotografií
