Lenka Trymlová (36): Mám devět dětí a umírám… Přesto jsem teď šťastná!
V prachatickému hospici vládne klid. Ostatně, co jiného lze čekat od místa, kde lidé čekají na blížící se konec? Dalo by se říct, že úsměv na rtech Lenky Trymlové působí v tomto prostředí téměř nepatřičně. Energická žena tady přitom není na žádné návštěvě, ale sama mezi bílými stěnami čeká, až osud napíše definitivní tečku za jejím krátkým životem.
Matka devíti dětí, z nichž nejmladšímu jsou teprve čtyři měsíce, nicméně nepůsobí dojmem člověka, v jehož těle bují nevyléčitelná forma rakoviny. A dokonce se během našeho povídání dokáže i párkrát zasmát. Když ale mluví o svém životě plném krutých ran a hlavně o svých dětech, zalijí se jí oči slzami…
Dětství, které nikomu nepřeji
Lenka se narodila v jihočeském Písku a řekneme-li, že poměry v její rodině nebyly ideální, držíme se hodně při zemi. Její dětství byla jedna velká série zničujících zážitků, především kvůli tomu vyrůstala jako typické dítě ulice. „Nechtělo se mi chodit domů, tak jsem zůstávala na ulici. Bylo to tak lepší,“ vypráví Lenka. Na toto období svého života vzpomíná jen velmi nerada, i bez psychologického vzdělání ale musí být každému jasné, že právě dětství stojí za většinou pozdějších průšvihů a problémů. Na ulici člověk příliš sociálních návyků, potřebných pro spokojený život ve společnosti, opravdu nezíská.
První láska se změnila v peklo
Když bylo paní Lence 18 let, seznámila se s prvním osudovým mužem svého života. Velmi brzy po seznámení se s přítelem odstěhovala na jeho rodné Slovensko, konkrétně do Spišské Nové Vsi. Záhy otěhotněla a těšila se na spokojený život s milovaným partnerem a kupou dětí. Krutý osud ovšem znovu Lenku zasáhl naplno. Z její velké lásky se totiž vyklubal alkoholik a násilník, který ji během desetiletého soužití týral psychicky i fyzicky. V jeho agresivních výpadech mu nezabránilo ani to, že mu Lenka během vzájemného soužití porodila 7 dětí! Deset let plných stupňující se partnerovy brutality a stále silnějšího alkoholismu bylo peklem. „Moc věcí z té doby si ani nepamatuji. Radši jsem to všechno zapomněla,“ tvrdí Lenka a neubrání se přitom slzám. Když se situace stala neúnosnou, zasáhla slovenská policie. Naštěstí! Pokud by se tak nestalo, nejspíš by Lenka zaplatila za tento vztah svým životem.
Děti mi byly odebrány
Její partner a otec jejích sedmi dětí byl zatčen a za ublížení na zdraví poslán soudem na pět a půl roku do vězení. Jedna strašlivá etapa Lenčina života skončila. Jenže, co teď? Neměla domov, neměla práci a k tomu se starala o 7 dětí. Ty jí byly nakonec soudem odebrány a umístěny ke svým tetám - sestrám jejich otce. Tím ale matka prakticky ztratila možnost se s nimi vídat! Rodina manžela ji totiž obviňovala z toho, že bývalý partner sedí ve vězení! Naposledy tak děti viděla před dlouhými třemi lety.
Neobvyklé seznámení na ulici
Život lidem přináší různá setkání. Se svým dalším mužem se paní Lenka setkala na rušné ulici v Košicích. „Normálně jsme do sebe nabourali. On se mě zeptal: Kam čumíš, krávo? A já mu odpověděla: Na tebe, ty blbečku! Pak mě pozval na kafe a bylo to,“ popisuje paní Lenka své první setkání s mužem, o němž říká, že je to zlatý člověk. Netrvalo dlouho a oba se rozhodli, že zkusí žít v Česku. Jejich první cesta vedla za Lenčinými rodiči do Písku. Tam ovšem nepochodili, protože Lenčina matka nebyla schopná strávit to, že přítel její dcery je Rom. Zamířili tedy za prací do Prahy. Z počátku vypadalo všechno idylicky. Lenka pracovala při sběru jahod, roznášela letáky, její přítel zedničil. Nějaký čas dokonce dokázali platit byt. Majitel ovšem stále stupňoval své požadavky na výši nájemného, až jednou překročil hranici, kterou nebyli partneři schopni zaplatit. Následovalo stěhování po různých ubytovnách, až nakonec skončili na ulici. Navíc Lenka opět přišla do jiného stavu. „Oni mi říkali, ať zavolám sanitku. Já jsem ale myslela, že do té nemocnice dojdu,“ vzpomíná Lenka na den porodu. Jenže do nemocnice tenkrát po svých nedošla. Dítě se rozhodlo, že už přišel jeho čas při čekání na autobus na stanici metra Kačerov. Porod proběhl za pomoci dvou trafikantů přímo na nástupišti a z Lenky se stala na čas mediální hvězda.
Život ve stanovém městečku
Narozená holčička byla umístěna do dětského domova a paní Lenka znovu skončila na ulici. S partnerem se nastěhovali do malé komunity lidí bez domova, kteří mají postaveno několik stanů kousek za pražskou čtvrtí Háje.
Živili se sběrem kovového šrotu a příležitostnými brigádami. Jenže pak přišlo další těhotenství. Paní Lenka po celou dobu neměla kontakt s lékaři a zdravotní problémy se stupňovaly. Nakonec přišel spásný nápad a Lenka zavolala předsedkyni Fondu ohrožených dětí JUDr. Marii Vodičkové. „Paní Vodičková pro mě okamžitě poslala auto a nechala mě odvézt do Plzně. Zachránila tenkrát mně i dítěti život. Jsem jí za to moc vděčná“ vzpomíná Lenka.
Rakovina!
V plzeňské nemocnici paní Lenku vyšetřili lékaři, a tehdy poprvé zazněla strašlivá diagnóza: Máte rakovinu konečníku a dítě musí okamžitě ven pomocí císařského řezu! Psalo se září roku 2007. Čerstvě narozený chlapeček byl převezen do plzeňského Klokánku a paní Lenku čekala náročná operace. Bylo však již příliš pozdě, lékaři nakonec rozhodli, že bude převezena do hospice sv. Jana Nepomuka Neumanna v Prachaticích. Na paní Lenku čekala poslední, avšak o to krásnější etapa života. Když do hospice nastupovala, vážila 39 kg. Dnes, po čtyřech měsících, váží 57 kg. „Tady pracují samí andělé. Starají se o mě fantasticky. Na Vánoce mi všichni přinesli strašně moc dárků. Dostala jsem plyšáky, telefon a rádio. Nikdy se o mě nikdo tak krásně nestaral,“ nemůže si Lenka vynachválit zaměstnance hospice. Navíc jí byla vedením hospice udělena výjimka a v zařízení žije bez nutnosti platit příspěvky. Ve volném čase vyrábí keramické sošky, maluje hrníčky, skleněné ozdoby a vyšívá. Všechny výrobky potom ředitel hospice Robert Huneš může darovat sponzorům, partnerům a oficiálním návštěvám jako upomínkové předměty. Navíc se v listopadu loňského roku hospic spojil s plzeňským Klokánkem a společně zorganizovali křest nejmladšího synka na půdě hospice. Byla z toho velká sláva a paní Lenka na tuto událost s dojetím stále vzpomíná. „Bylo to nádherné, jak se dvě organizace spojily, aby udělaly krásnou věc. Byla jsem v tu chvíli strašně šťastná. Mohla jsem pochovat svého malého synka a pokřtít ho jménem Robert. Po jeho otci. Všem za tu krásnou chvíli moc děkuji,“ říká Lenka pohnutým hlasem a neskrývá dojetí.
Čekání na neodvratný konec
Nemoc paní Lenky je neléčitelná a ona ví o svém zdravotním stavu všechno. Uvědomuje si, že v tom krásném prostředí, obklopena lidmi, kteří své povolání berou jako poslání a ze všech sil se snaží nevyléčitelně nemocným pacientům ulehčit a zpříjemnit jejich poslední okamžiky, čeká na neodvratný konec. Jediný člen rodiny, který ji v hospici byl jednou navštívit, byl její otec. Každý týden si píše se svým partnerem, který je momentálně ve výkonu trestu na Slovensku. V dubnu by měl být propuštěn a paní Lenka už se nemůže dočkat, až ji přijede navštívit. Za svůj nedlouhý život přivedla na svět 10 dětí, z nichž jedno zemřelo při předčasném porodu. Nejstarší dceři bude brzy 17, nejmladšímu Robertovi jsou 4 měsíce. Zažila hrůzy, o kterých se většině lidí ani nezdá. Přesto se stále dokáže zasmát. Při vzpomínce na dětství jí ovšem rysy ztvrdnou a oči se jí zalijí slzami. „Chtěla bych vzkázat rodičům, že se omlouvám, že jsem se narodila,“ zakončuje smutné vyprávění paní Lenka Trymlová.
