Smutný osud agáve – vykvete, je krásná, ale vzápětí umirá…
Paní zahradnice neprovozuje zrovna velké gruntování ve skleníku. A že by snad oprašovala kytičky koštětem? Není tomu tak, snaží se pouze oklamat přírodu a pokouší se opylovat vzácnou agáve guadalajarana!
Vypadá to pitoreskně, když se hrne mopem na vysoké násadě po botanických skvostech. Snaží se ovšem opylovat vzácný exemplář, než dojde k jeho záhubě. Kolik semen se z květů podaří získat, pokud budou v liberecké botanické zahradě úspěšní, nevědí. „Záleží na tom, kolik se nám toho podaří opylovat. Jestliže by se nám povedlo opylovat to celé, tak bychom mohli získat až na dvě stě semen, ale většinou se to nepovede všechno. Ani tam vlastně nedosáhneme,“ uvedla vedoucí zahradnice Pavla Pytlounová. V přírodě opylují netopýři, tady to ovšem nejde. Proto ta brigáda s koštětem.
Po šesti letech tu mají kvetoucí několikametrovou agávi. Ale k radosti to není, tyto sukulenty za svůj život vykvetou jednou a pak odumírají. A Tato rostlina je asi třicetiletá. „Nejsme úplně rádi, že vykvetla, protože je moc pěkná. Teďka se s ní budeme muset rozloučit,“ dodala paní zahradnice. V českých podmínkách vypěstovat tento druh agáve není jednoduché. Není mrazuvzdorná a musí se tak pěstovat uvnitř. „Málokdo z těch, kdo by ji chtěl pěstovat, tak ji dokáže dovést až do květu.“ U takto velkých agáve je obvyklé, že vykvetou až po 30, 40 či 50 letech pěstování.
JAK KVETE?
„Skoro všechny agáve, co kvetou, jsou žluté, bíložluté nebo bílé. Není to nic výrazného.“ Návštěvníci zahrady mohou vidět kvést tuto agáve ještě asi dva týdny. „Pak celá rostlina odumře a spadne, když ji neuřízneme dřív. My ji tady necháme do doby, než ten stvol trošku zhnědne a uschne. Až pak ji zlikvidujeme. V září UŽ tady nebude,“ dodala paní Pytlounová.