Loučení se stíhačem Emilem Bočkem (†100): Díky, pane generále!
Slzy, ale i slova o odvaze a statečnosti. Stovky smutečních hostů vyprovodily na poslední cestě bývalého pilota RAF, generála Emila Bočka. Ten zemřel 25. března, měsíc po svých stých narozeninách.
Boček sloužil za 2. světové války ve Velké Británii u 310. československé stíhací perutě. Nejprve jako mechanik, od roku 1944 jako stíhač. V obřadní síni brněnského krematoria se vyst ř ídala řada řečníků, kteří vyzdvihli nejen jeho odvahu a statečnost, ale i přátelskou povahu a smysl pro humor. „Generál Boček byl pro nás velkým vzorem a inspirací. Budeme si ho vždy vážit jako v ýbor né - ho vojáka a také jako skromného člověka,“ konstatoval náčelník generálního štábu Karel Řehka.
V originální poddůstojnické uniformě RAF přišel na smuteční obřad Jaromír Krutiš z brněnského svazu letců. „S panem Bočkem jsme byli kamarádi, jezdili jsme po různých akcích, sklípek, zabijačka. Byl to upřímný a rovný chlap. Mám na něj hezké vzpomínky,“ řekl. Hodinu trvající obřad ukončily před krematoriem česká a slovenská hymna a čestná salva. Nebe symbolicky ozdobil přelet armádních gripenů a vrtulníků vypouštějících dým v barvě trikolory.
Čestná salva na pohřbu armádního generála Emila Bočka v Brně.
Přišel i velvyslanec
Poklonit se památce leteckého esa přišli i britský velvyslanec Matthew Field, kardinál Dominik Duka či brněnská primátorka Markéta Vaňková. Jednotlivé proslovy proložily skladby jako Montgomery, Škoda lásky či Amazing Grace. Na závěr nechyběla ani Bočkova zamilovaná lidovka Vínečko bíle v podání Jožky Černého.
Po válce nepohodlný
Po válce se Boček jako příslušník nekomunistického odboje stal nepohodlným a v březnu 1946 byl z armády na vlastní žádost propuštěn. Zařídil si opravnu motocyklů. Po komunistickém puči pracoval v podniku Mototechna, později se až do odchodu do důchodu v roce 1988 živil jako soustružník.