Unikátní zabijačka na Slovácku: V hlavní roli čtrnáctiletá řeznice!
Když ráno děda Jan Danihel (60) poslal milosrdnou ranou z jateční pistole na onen svět statného 160- kilového čuníka, držela se jeho vnučka Vanesa Štěpánková (14) ještě maličko zpět. Ale pak už byla u všeho.
Aby klasické zabijačce a přípravě dobrot velela čtrnáctiletá dívenka, tak to je opravdu rarita. Nejen proto, že pravé domácí zabijačky už valem mizí i ze Slovácka, kde se donedávna konaly v každém druhém stavení. „Vaneska mi pomáhá odmalička, už jako pětiletá byla vždy u toho, no a teď už má pomalu hlavní roli,“ pravil pyšný děda.
„Mě ta práce prostě baví, od začátku, kdy se chytá krev, kdy musíme nařezat a naporcovat maso, když se vaří v kotli vnitřnosti, když děláme polévku, porcujeme uvařený ovar a játra. Anebo, když pak škvaříme sádlo, plníme jitrnice a děláme tlačenku. Ale je toho samozřejmě mnohem více. Všechno se musí správně ochutit, nic se nesmí podcenit, každý krůček je u zabíjačky důležitý, aby všem chutnalo,“ popisuje mnohahodinovou šichtu Vanesa.
Tedy žákyně deváté třídy, která by od příštího září moc ráda studovala střední veterinární školu. Děda Jan přidává další důležitou věc. „Myslím, že hodně záleží nejen na práci, ale také na tom, jak se prasátko vykrmí. V našem případě to trvá řadu měsíců, tenhle pašík vyrůstal na dobrých domácích bramborách a šrotu, produkty budou výborné, díky celé rodině, ale hlavně mé pravé ruce Vanesce,“ dodává.
Ještě jeden pašík
V chlívku je ještě jedno prase. „Toho si vykrmíme do podstatně vyšší váhy, určitě přes 200 kilo, a až přijde čas, dám vnučce vědět, bez ní už by to jaksi nešlo,“ dívá se starší učitel mladé zabijačkové odbornice o čtvrt roku dopředu.