Dušičky trochu jinak aneb Jak drahé zesnulé uctívají na druhé polokouli
7 fotografií
Tak máme po Dušičkách, možná ještě na poslední chvíli zajedeme na hřbitov, ale proč si nepřipomenout, že svátek zesnulých si lze prožívat úplně jinak. Leckde ve světě jsou na tom s uctíváním nebožtíků poněkud jinak, než chápe naše kultura. Pojďme se projet po exotické cizině.
Někde si prostě své předky hýčkají i dlouhé roky po smrti. Šikovně je nabalzamují, vysuší do přijatelné a skladné velikosti mumie a rok co rok společně oslaví cosi jako Dušičky. V Indonésii v centrální papuánské vysočině například kmen Dani uctívá posledního mumifikovaného předka, náčelníka Agata Mamete Mabela. V obtížně dostupné vesnici Wogi ho v téhle černé scvrklé podobě mají už 250 let!
V chýši zvané Honai se nepřetržitě udržuje oheň, aby vážený předek nenavlhnul a nezplesnivěl a na střídačku u něho nocují a starají se nejstarší muži kmene. V náručí jej na snímku drží kmenový vůdce Eli Mabel. „Jednou tuhle tradici převezme syn. Je to otázka úcty k předkům, k historii a kultuře,“ vypráví otec čtyř dětí. Je třeba prapředka ochránit, protože je bezbranný, proto má společnost.
Je také posledním takhle »pohřbeným «. Když přišli na ostrovy misionáři, učili domorodce pohřbívat do země. Nicméně úcta nevymizela a chápání smrti jako další životní etapy tady mají jiné, než je křesťanský svět navyklý. Rozhodně méně plačtivé, nebožtíkům jejich cestu na onen svět přejí a jsou rádi, že po nich zbyla tělesná schránka...
Jak je to u sousedů
Se zesnulými se při pohřbu většinou loučíme slovy „Odpočívej v pokoji“. Na sousedním indonéském ostrově Sulawesi ale tuhle obligátní větu střídá spojení „Uvidíme se brzy“. Domorodci totiž v pravidelných intervalech své mrtvé příbuzné vykopou, obléknout podle nejnovější módy a uspořádají jim prima den. Je zajímavé, že mnohem důležitější v životě zdejších lidí je smrt než narození. Dosti strašidelný festival Ma’nene (v překladu – ceremoniál omývání těl) se na Sulawesi koná většinou v létě.
Filipíny
A na Filipínách v Tinguianu dostanou zesnulí ty nejlepší šaty, posadí je na židli před dům, do rtů vloží zapálenou cigaretu a bez emocí okolo klábosí, oslavují a vyprovázejí je tak na dalekou cestu. V Benguetu jim zaváží oči, aby snížili pravděpodobnost, že cestou uvidí duchy. V oblasti Sagada se zase rakve věší na útesy, aby duše byla blíže k nebi. No, a v Cavite pohřbívají zesnulé vertikálně do vykotlaného stromu, který si člověk před smrtí vybral. Rozmanitost regionů na Filipínách dala vzniknout rozmanitosti pohřebních rituálů.
Madagaskar
Například na Madagaskaru ve Famadihaně jednou za pár let otevřou hrobky, zesnulé oblečou do nových smutečních šatů a zatančí si s nimi. Samozřejmě opatrně, aby se jim křehcí nebožtíci nepolámali.
7 fotografií
