Světově uznávaný Jiří Šalamoun (†86): Měl jsem vždycky rád pohřby
12 fotografií
Maxipes Fík, nejslavnější český pes, osiřel, přišel o páníčka. Malíř a ilustrátor Jiří Šalamoun zemřel ve čtvrtek ve věku 86 let. Ačkoli ilustroval stovky knih, vytvořil desítky filmových plakátů a namaloval postavičky ke čtyřiceti kresleným filmům, jeho nejznámějším hrdinou navždy zůstane dobrácký mluvící bobtail.
Když jsme s panem Šalamounem naposledy rozmlouvali, popisoval, jak přišel na Fíka. Rozhodla o tom jeho návštěva Anglie. V té době pracoval na dvou dílech Pickwickova klubu od Charlese Dickense a v jednom z tamních muzeí si zaznamenával nejrůznější detaily, které potom ve svých ilustracích také použil.
Fík mohl být i bernardýn…
„V Anglii jsem také navštívil katedrálu v Salisbury. V tu chvíli tam zrovna nějaká paní venčila dva bobtaily a mně se toto plemeno s dlouhými chlupy okamžitě zalíbilo. Fík měl být podle scenáristy Rudolfa Čechury především velký pes. Sám choval bernardýna, což jsem ale ještě v té době nevěděl, jinak by Maxipes Fík byl možná právě bernardýn. Režisér Václav Bedřich mě tehdy vybídl, abych nějakého na ukázku nakreslil. Můj návrh bobtaila prošel napoprvé.“ Udělal ho i s ušima, které za ním při běhu vlají. Věděl, že se to bude nejen dobře kreslit, ale taky animovat, což bylo důležité. Poté, co spatřil světlo světa, se v Praze jmenoval Fík pomalu každý pes.
Bobtaila měli i doma
Bobtaila si vynutila po čtyřech letech urputného boje i Šalamounova dcera Bára. V časopise Pes přítel člověka si našla inzerát a vše bylo zpečetěno. „Bylo mi tehdy deset roků, ležela jsem doma s chřipkou a táta mi chtěl udělat radost, tak mi toto malé čtyřměsíční tele přivedl domů. Jmenoval se Elster.“ Bára na chlupáče přispěla 700 korunami, což byla tehdejší čtvrtina jeho ceny a obrovský majlant.
Příprava na poslední cestu
Jiří Šalamoun se netajil tím, že má občas strach, že se děsí ze svých snů. „Je to můj základní prožitek, se kterým pracuji. Osobně i ve svých kresbách.“ Na strach má prý nárok, narodil se v pětatřicátém roce a od té doby bylo dost důvodů, aby se bál, říkával. Co je zajímavější, měl rád pohřby… „Vždycky jsem měl rád atmosféru vesnických pohřbů. Líbily se mi starodávné průvody pozůstalých a sousedů s kapelou a knězem, jak se kolébaly ke hřbitovu, rakev na pohřebním voze nebo na márách na ramenou mužů. Připadalo mi, jako by si všichni chtěli nanečisto zkusit tu poslední cestičku, ještě než na ně přijde řada.“
Před 45 lety měl premiéru Maxipes Fík: „Tati, já byfem chtěla pfa,“ řekla…
Celý článek12 fotografií
