Vraždy v devadesátkách a dalších letech: Stodola se sám prozradil!
9 fotografií
V televizi jdou do finále Devadesátky, kriminální série o divokých porevolučních časech, ovšem ani další roky se nevyhnuly zločinům, hrůzným vraždám, nad nimiž zůstával rozum stát. S elitním kriminalistou Janem Lomnickým (58) otevíráme nový seriál případů, které přineslo nové milénium. Vzpomínáte, jak causa vraždícího tandemu Stodolových otřásla Českem?
Už je to skoro dvacet let, co začali brutálně vraždit nechvalně známí manželé Stodolovi. Možná má ale Dana Stodolová (51) na svědomí vražd víc, než je tomu v dosud objasněných osmi případech. Stodolovy policie poprvé označila za možné vrahy až v prosinci 2002, kdy došlo k napadení tří žen v Brněnci. Na případu Stodolových pracoval tehdy i zmíněný detektiv z Hradce Králové. „Dana s Jaroslavem (55 let) vyrůstali v rodinách, které žily v jednom domě v Chabeřicích jako sousedé. Ale ti dva se dali dohromady až mnohem později. Neváhali zabíjet lidi na prahu stáří v jejich domovech. Vycházeli z toho, že senioři mají peníze našetřené i na pohřeb,“ začíná vyprávění PaedDr. Jan Lomnický.
Vrchní komisař
PaedDr. Jan Lomnický
• Absolvent Pedagogické fakulty v Hradci Králové – biologie a pedagogika,
• ZVS - tankový prapor Janovice nad Úhlavou, nejvyšší dosažená vojenská hodnost v armádě – poručík, v policii – podplukovník.
• 30 let operativec v oblasti problematikynásilné trestné činnosti (mj. vraždy manželů Stodolových, heparinový vrah, sečské vraždy, vraždy bílých koní, medializované únosy dětí a další).
• 23 let policejní vyjednavač a intervent, spoluzakladatel týmu Tempus.
• Volný čas – heavy metal, hra na bicí nástroje.
Jejich vražedný příběh se začal odvíjet až v roce 2002, proč?
„V té době středočeští kriminalisté už vyšetřovali jiné případy záhadných úmrtí seniorů a měli i údajné pachatele vraždy. Bylo to však nakonec jinak. Na novou stopu nás přivedly vraždy v Brněnci provedené jen několik desítek metrů od ubytovny, kde oba přebývali. Věděli, že v nedalekém domě žije 92letá babička, která by mohla mít nějaké úspory. Jaroslav tak jeden večer vlezl do bytu pootevřeným oknem nad vchodovými dveřmi. Jenže společně s Danou netušili, že tam narazí i na její dvě dcery. Jednu utopili ve vaně a naaranžovali, že se podřezala. Druhou udusili a stejně si chtěli počínat i s babičkou. Ta to však zázrakem přežila.“
Takže mohla svědčit?
„Chodil jsem potom za ní do nemocnice, vyptával se jí, co se stalo. Jenže ona tvrdila, že se holky mezi sebou nepohodly, prý spolu šermovaly jako mušketýři, měla to už po tom útoku pomatené. Jen jednou se zmínila, že byl v domě nějaký vysoký muž. O několik měsíců později zemřela.“
Asi jste začali s vyšetřováním právě v nedaleké ubytovně, ve které mimochodem za války Židé pracovali pro Oskara Schindlera.
„Pracovali jsme i s verzí, že to může být někdo z nedaleké ubytovny. Když jsme tam přišli, byly pootevřené dveře, Jaroslav Stodola spal na posteli, Dana byla pryč. Probudili jsme ho. Energicky se posadil a ještě než jsme ukázali odznaky, zeptal se nás, zda chceme kávu. Dali jsme si ji, abychom nastolili příjemnější atmosféru, což podporuje lepší komunikaci. Vypadalo to, že se na náš příchod připravil.“
Jak to pokračovalo?
„Jarda se nás přímo zeptal: Jo vy jste tady proto, jak je tam v domě někdo zabil? Tím poodkryl kartu, protože nikdo jiný než policisté nevěděl o tom, co vyšetřujeme. Ani sousedé neměli jasno, co se vlastně stalo. Pracovali jsme totiž také s verzí, že v domě mohlo dojít k sebevraždě. V tu chvíli jsem si pomyslel – ty jsi náš člověk.“
Označujete ho familiérně jako Jardu?
„Po těch letech a dlouhém vyšetřování, navzdory tomu, že oba stojíme na opačné straně, je ten vztah osobnější a označovat ho jménem bylo snazší.“
A co Dana? Věděli jste, jakou hrála roli?
„Vrátila se odněkud v době našeho odchodu. Když nás vyprovázela z ubytovny, tak nám dokonce ještě popřála hezké Vánoce. Začal jsem přemýšlet o tom, jaká je Dana manipulátorka. To se později také potvrdilo.“
Takže jste je nechali na svobodě?
„Ano, protože jsme na ně tenkrát ještě nic neměli. Připravovali jsme se, že vezmeme Jardu k výslechu, protože se v mých očích vlastně usvědčil. Jenže oni mezitím odjeli do Slavošova, kde měla Dana maminku. A prakticky okamžitě začali opět obcházet okolní vesnice a tipovat si, kam by mohli vlézt.“
Celý článek naleznete v tištěné podobě Nedělního Aha! (6. 2. 2022)
9 fotografií
