Rohy, kopyto, ocas, srst aneb... Proč čert vypadá jako čert?
5 fotografií
Už to také slyšíte? Z dálky se k vám možná nese tiché cinkání... A taky řinčení řetězů! V podvečer totiž do ulic zase vyrazí Mikuláš, kterému kromě anděla už tradičně dělá společnost i čert.
Kde se vůbec jeho postava v naší kultuře vzala? Proč má kopyto a rohy a jak to, že jsou moderní pekelníci spíš pěkní moulové než děsivé zrůdy? Mikulášská tradice se u nás rozšířila někdy koncem 10. století – tehdy ještě pouze v podobě nadílky za oknem. Vycházela z legendy o svatém Mikuláši, který už za svého života nezištně obdarovával chudé mincemi ponechanými za oknem.
Zkřížení s vodníkem
Průvody, jak je známe dnes, jsou záležitostí až pozdější doby, ačkoli jejich kořeny sahají do 4. století, kdy svatý Mikuláš žil. Při pochůzkách jej prý totiž doprovázel špinavý muž snědé pleti, kterého si lidé často pletli s čertem. Anděl pak má, jakožto symbol dobra, sloužit jako pekelníkův protipól. Postava čerta je z celé téhle trojky každopádně nejzajímavější, přestože dodnes zůstává trochu záhadou, odkdy má v české kultuře své čestné místo...
„Ďáblové jsou zmiňováni už v těch nejstarších textech, například latinsky psaných kronikách,“ vysvětluje etnolog doc. PhDr. Petr Janeček, Ph. D. (43) Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. „Nicméně čerti podobní těm dnešním se objevují až v pohádkách z období humanismu a renesance. Přitom jedno z nejstarších vyobrazení čertů, které se nachází v v pražském klášteře Emauzy a pochází z doby Karla IV., ukazuje pekelníka s plovacími blánami na nohou. Takže je to vlastně jakási kombinace čerta a vodníka!“
Kam dopadli andělé?
Těžké je i určit, jak jeho postava vlastně vznikla. Inspirací našim předkům zřejmě byly záporné pohanské démonické bytosti – různí běsové a rarášci, kteří se s příchodem náboženství zkombinovali s křesťanským ďáblem. „Čerti jsou charakterizováni jako padlí andělé, tedy ti andělé, kteří zhřešili, nebo byli svrženi na Zemi během války v nebi,“ dodává docent Janeček. „ V minulosti tak za čerty byli považováni třeba i vodníci (ti, kteří padli do vody), hejkalové (kteří padli do lesa) či polednice (ti, co padli do polí).“
V současnosti rohaté nevídáme pouze s Mikulášem. Jsou také vůbec nejoblíbenějšími postavami českých pohádek. „Je zajímavé, že příběhy, které jsou u nás o čertech, se ve Skandinávii vyprávějí o trollech či kamennýh obrech a v Rusku nebo na Ukrajině zase o medvědovi,“ usmívá se etnolog.
A jak je možné, že v řadě pohádek už čerti nejsou zlí a zákeřní, nýbrž pomáhají dobru a někdy jsou to i pěkní troubové? „To souvisí s tendencí zlidšťovat původně negativní postavy,“ tvrdí Petr Janeček. „V globální kultuře už se to koneckonců netýká jen čertů, ale třeba i upírů, vlkodlaků a nejnověji i zombies.“
Celý článek naleznete v tištěné podobě Nedělního Aha! (5. 12. 2021)
5 fotografií
