Fotograf Martin Stranka: S liškou v náručí
7 fotografií
Díla fotografa Martina Stranky (37) jsou jedním slovem fascinující. Plná poetiky, snovosti a fantazie. Jsou i světově uznávaná, sběratelé musejí sáhnout hlouběji do kapsy, když je chtějí mít doma na zdi. Každopádně jeho výstavy bourají rekordy v návštěvnosti.
Martine, zabýváte se výtvarnou fotografií, co to vlastně je?
„Nejsem příznivcem škatulek. Pokud bych to ale měl definovat, jedná se o vlastní vidění, klidně i vykonstruované scény, doplněné o poetický vizuální, líbivý styl.“
Jak vaše díla vznikají? Konkrétně mě zajímá vaše úchvatná série I Found The Silence, kde pracujete s divokými zvířaty.
„Tam jde o myšlenku návratu člověka k přírodě, vazba dvou světů na sebe navzájem. Všechno jsou to živá zvířata a vše je nafocené. U některých fotografií, jako například těch s jeleny, je použita technika koláže, která snímkům dodává větší snovost. V případě lišek nebo srnečka to muselo být vyfoceno na jeden záběr. Mně by se příčilo nechat zvířata uspat, někam je odvézt a trápit kvůli focení, to už by pro mě postrádalo myšlenku. Takže v případě jelena se nejdříve vyfotil jelen, potom převrácené auto a později, za pomoci koláže jsem to spojil.“
Jak to bylo s liškami?
„To bylo velké štěstí. Našel jsem bývalého myslivce, který se stará o dva zachráněné lišáky. Přivezl mi je, a přestože byli plaší, bylo možné je nafotit. I když časově jsem byl omezený a musel jsem toto zvládnout maximálně do třiceti minut. Byl to ale opravdu velmi specifický zážitek, protože když chováte lišku, cítíte, že se dotýkáte lesa, a to mě strašně bavilo.“
Vy jste se k fotografii dostal de facto náhodou. K focení jste se obrátil z terapeutických důvodů.
„Před patnácti lety, kdy mi po ztrátě blízkého člověka byla vzata půda pod nohama, byl fotoaparát první, co jsem vzal do ruky, a přišlo mi to v ten okamžik nejsmysluplnější.“
Takže jste fotil i předtím?
„Ne, nikdy předtím jsem nefotil. Vystudoval jsem ekonomii. Ovšem když jsem se sebral a odjel pryč se svými myšlenkami, foťák mi vytvářel jakéhosi parťáka. Vůbec jsem netušil, že by to mohlo být něco, co by mě jednou mohlo živit. Ani jsem neměl potřebu jít fotografii studovat, nestál jsem o to, aby mi někdo říkal, co a jak mám dělat. Potřeboval jsem se z té ztráty »vyfotit«.“
Obrazy za miliony!
Podle časopisu Forbes se Strankovy fotografie prodávají (zejména v Americe) za statisíce, ty největší i za miliony! Často jde o investici. Jenže náklady na jejich pořízení jsou rovněž nemalé. „Když jsem poprvé musel v rámci produkce zaplatit tři tisíce za vypůjčení lišky pro fotku, říkal jsem si, kolik je to peněz. Jenže potom jsem potřeboval koupit helmu pilota stíhačky za třicet tisíc a chvíli nato jsem fotil scénu, kdy z otevřeného auta vytékají proudy kytek, za které jsme zaplatili skoro sto tisíc,“ zmínil pro Forbes umělec, jehož náklady na produkci jediné fotky se pohybují v řádu stovek tisíc korun a spíš než fotografování připomínají filmovou produkci.
Fotograf s Oscarem
Martin Stranka se během patnácti let dokázal vyšvihnout mezi světovou špičku. Za svá díla dokonce obdržel v roce 2019 ocenění Sony World Photography Awards přezdívané fotografický Oscar. Teď nově byl oceněn cenou Honorable Mention (Čestné uznání) v prestižní zahraniční soutěži The International Photography Awards za projekt Boyhood, který bude poprvé k vidění právě na současné výstavě v pražském Mánesu, která je otevřena do konce listopadu. Sám autor bude pro návštěvníky denně na výstavě přítomen.
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě Nedělního Aha! (7. 11. 2021)
7 fotografií
