Trosky ho pohřbily zaživa, ale vyhrabal se!
Když let číslo 11 aerolinek American Airlines udeřil do Severní věže WTC, Thomas Canavan se právě nacházel ve 47. patře a vedl konferenční hovor v kanceláři svého šéfa.
Makléř a jeho kolegové začali pomalu sestupovat po schodišti do bezpečí, když vtom druhé letadlo narazilo do Jižní věže. Výbuchem se část mrakodrapu i s Tomem a čtyřmi jeho kamarády zřítila a oni se najednou ocitli až v podzemí WTC. Tom zůstal uvězněn pod hromadou trosek, všechno kolem něj ztemnělo.
„Náraz mě rozplácl o zem jako brouka, mezi zuby jsem drtil suť. Ale řekl jsem si: »OK, jsem naživu«. Začal jsem se plazit, horizontálně i vertikálně. Trvalo to asi 20 minut, než jsem se vyhrabal na vzduch. Po celou tu dobu jsem měl v hlavě jen utkvělé myšlenky na blížící se oslavu třetích narozenin svého syna a na to, že se asi už nikdy nesetkám s dcerkou, kterou v té době má manželka nosila v břiše,“ vzpomíná dnes Canavan.
Až později se dověděl, že on a ještě jeden neidentifikovaný muž se zachránili, protože nad ně spadla velká betonová zeď a vytvořila bezpečnou kapsu v hromadě zkroucené ocelové výztuže. Thomas dnes pracuje v Muzeu 11. září, užívá si své rodiny a fandí oblíbenému baseballovému klubu New York Yankees. V muzeu, kde pracuje, jsou vystaveny i hodinky (foto), které se ve chvíli, kdy skončil pod troskami, navěky zastavily...
