Příběh Jarmily a Gustava z Kyjova: Milenci se našli až po 60 letech

Gustav s Jarmilou jako mladý zamilovaný pár. (Foto Paměť národa)

19. února 2021 • 05:00

Milovali se, ale rozdělila je druhá světová válka. Vrátili se k sobě až 60 let poté – v roce 2001. Říkáte si, že takový příběh se mohl stát jen v románu z červené knihovny? Omyl. Skutečně ho prožili Jarmila Pelčáková (99) a Gustav Svoboda (†89).

Oba pocházeli z moravského Kyjova, potkali se na místním gymnáziu. Vídat se začali v roce 1939, když Čechy a Moravu obsadili nacisté. „Můj tatínek se stal členem Obrany národa a já jsem mu dělala víceméně takovou asistentku. Osvobození vlasti bylo alfou a omegou našeho života,“ vyprávěla paní Jarmila Paměti národa, což je rozsáhlá veřejně přístupná pamětnická databáze. Tehdy jí bylo sedmnáct. Gustav byl o čtyři roky starší a toužil se zapojit do boje proti nacistům. Kontakty Jarmilina otce mu 6. ledna 1940 pomohly uprchnout z protektorátu Čechy a Morava. „O nebezpečí jsme se vůbec nebavili, byla jsem přesvědčena, že se brzy vrátí, že se vezmeme a bude to nádherná láska,“ popsala Jarmila jejich rozloučení.

Rozděleni i po válce

Gustava čekala napínavá cesta do Francie a po jejím obsazení do Anglie, kde sloužil u první smíšené československé brigády. Jarmila zase ztratila otce kvůli jeho účasti v odboji. Konce války se dožili oba, jejich cesty se ale spojily až v novém tisíciletí. V roce 2001 se Gustav vracel z oficiální akce, kterých se tenkrát jako válečný veterán v Česku účastnil.

Šťastné shledání

A na pražských Petřinách došlo k velkému shledání. Tehdy se za ním rozeběhla s rukama plnýma tašek s nákupem starší dáma. A opravdu, byla to jeho ztracená láska! „Teď jsme se konečně našli. Budu se k němu stěhovat. Starám se o něj. Tolik času nám uteklo a tak málo času nám zbývá,“ posteskla si tehdy Jarmila Pelčáková v roce 2002, kdy jejich neuvěřitelný příběh vyprávěla. Osud jim dopřál ještě společné čtyři roky, než Gustav v roce 2006 zemřel.

Zajal Němce

Na sklonku války bojoval při obléhání Dunkerque. Zde zajal i německého vojáka. „Vjeli jsme s džípem do dělostřelecké palby. Vyskočili jsme z auta a pelášili se schovat. Já vlezl pod nedaleký vypálený tank. A on tam ten Němec už byl, jenomže byl otočený na druhou stranu a neviděl mě. Tak jsem ho šťouchl samopalem do zad, aby dal ruce nahoru,“ vyprávěl Gustav. Ten se domů vrátil až v červnu 1945.

Útěk do manželství

Gustav bojoval za války na Západě. Jaký však byl osud Jarmily? Aby se dostala z hledáčku gestapa, vdala se a s novým jménem odešla do Zlína, kde o ní gestapo nevědělo. Plánovala se ale rozvést a znovu se setkat s Gustavem. Jenže život se odvíjel jinak. Když válka v roce 1945 skončila, Jarmila už měla dvě děti. Když se dozvěděla, že její dávná láska boje přežila, nechtěla rodinu zničit.

Kalhotky od Angličanek

Gustav po svém návratu hodně vzpomínal. Například i na to, jak si dívky v armádě namlouvaly chlapce. „Ty holky byly úžasně organizovaný. Balily nám padáky, rozdávaly je a přesně věděly, kdo který dostane. Když se vám pak rozevřel padák a podíval jste se nahoru, visel tam třeba kapesníček. Tu dotyčnou jste pak musel večer vyzvat k tanci. Nebo tam visely dámské kalhotky, a to už byl vážnější případ,“ popisoval tehdy se šibalským úsměvem.

Víte, že...?

...svůj příběh Jarmila a Gustav odvyprávěli sbírce Paměť národa?
...tu spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum?
...informace o ni zjistíte na webu podporte.pametnaroda.cz.