Studentky Helena a Karolína: Básněmi získaly bydlení na kolejích
Studentky Masarykovy univerzity v Brně Helena Rozporková a Karolína Vernerová si originálně poradily v situaci, kdy měly po vládním nařízení opustit kolej. K oficiální žádosti o výjimku přiložily každá básničku.
Ve vtipných veršovánkách »prosí o stříšku« nebo říkají, že »koleje si váží jako domova«. Básně byly určeny řediteli Správy kolejí a menz Masarykovy univerzity (MUNI) Kamilu Kulíškovi. Nakonec výjimku skutečně získaly. „Kája začala psát dopis panu řediteli a po oslovení nevěděla, jak pokračovat dál. Padlo pár rýmů, nasmály jsme se a najednou byly obě básničky na světě,“ prozradila Helena. Počin studentek se neutajil, na sociálních sítích texty sdílel i rektor Masarykovy univerzity Martin Bareš. Jestli se budou Helena s Karolínou dál věnovat poezii, neprozradily. Teď je zaměstnává jejich on-line výuka.
Básnička Heleny Rozporkové
Vážený pane řediteli Kulíšku, starosti mi leží na bříšku. Včera mi od Vás přišla zpráva, z které mě až rozbolela hlava. Domů se totiž vrátit nemohu, nepřipadá to vůbec v úvahu. Mamka má na krku ještě dva bráchy, a na dalšího člena jí už nezbývají prachy. Proto chodím hodně do práce a ztratit ji by nebyla legrace. Musím tedy, pokud možno, zůstat v Brně, a ve vaši pomoc a ochotu věřím, pevně. Koleje si vážím jako domova, a Kájinka je moje největší podpora. S ní svůj semestr hravě zvládnu, bez ní bych vydržela sotva pár dnů. Prosím Vás tedy o udělení výjimky, a předem Vám za to posílám své velké DÍKY. Přeji Vám příjemný zbytek dne, Helena Rozporková jméno mé.
Básnička Karolíny Vernerové
Vážený pane řediteli Kulíšku, tímto Vás žádám o stříšku. Můj táta má koronu, nechce mě pustit do domu. Máma to má nejspíš taky, plus korony jsou plné vlaky. Venku mi prší na hlavu, dalo to velkou námahu. Sehnat postel vedle Helči, s ní je život mnohem hezčí. Domů se mi příliš nechce, koronu tam chytím lehce. Dřív jsem v Praze žila hrdě, krizi však chci zvládnout v Brně. Vstřícnost se Vám vrátí po letech pánbůh Vám to oplatí na dětech.
