600 let od 1. defenestrace: Konšely z okna vyházeli opilci
Byla neděle 30. července 1419. Na první pohled docela obyčejný letní den. Jenže v českých zemích to už nějaký ten pátek pořádně vřelo. Kališníci stupňovali své požadavky směrem ke králi, ten ale svou nerozhodností přispíval spíš k eskalaci napětí. A tak rozvášněnému davu cestou z kázání došla trpělivost. Co přesně se během první pražské defenestrace a krátce po ní dělo, nám upřesnil autor historických bestsellerů Jan Bauer (74).
Jak to onu neděli v Praze vlastně vypadalo? Naznačovalo něco tomu, že se schyluje k takovému masakru?
„Ta atmosféra pochopitelně byla zjitřená, ale nebylo to úplně tak, že by po ulicích chodili lidé ozbrojenícepy a palcáty. Nespokojenost s vývojem celé situace byla v českých zemích patrná už od upálení mistra Jana Husa, ale vyvrcholila právě až v červenci 1419.“
Co bylo tím spouštěčem, který nakonec rozpoutal vřavu na Novoměstské radnici?
„Jednak to byla výměna novoměstských konšelů, která proběhla z iniciativy krále Václava IV. na začátku měsíce, jednak to, že noví radní – aby jednoznačně deklarovali svůj postoj k náboženské situaci v zemi – nechali zatknout několik výrazných tváří kališnického hnutí. To byl moment, který rozhodl o tom, že se dav se zbraněmi ukrytými pod šaty vydal z emotivního kázání Jana Želivského nejprve ke kostelu svatého Štěpána a pak právě na radnici.“
Říkáte, že husité měli ukryté zbraněpod šaty. Takže útok na konšely musel být předem připravený.
„Rozhodně byl připravený. O tom svědčí i fakt, že se to všechno událo v neděli, která se světila, v neděli se nikdy nebojovalo. Nicméně až do poslední chvíle se nevědělo, jakým způsobem bude útok proveden.“
Není zvláštní, že konšelé pracovali i v neděli?
„V Čechách se, jak známo, nikdy nic neutají. Čili konšelé zřejmě dostali nějakou zprávu nebo se určitým způsobem dovtípili toho, že se k něčemu schyluje, a tak se mimořádně sešli na poradu. Domnívali se, že se jim nic nemůže stát, protože v pohotovosti byla královská stráž v čele s podkomořím Janem Bechyněm z Lažan. Jenže nevěděli, že Bechyně je ve skutečnosti velkým příznivcem kališníků a v případě násilí je neochrání. Svou roli v tom hrály intriky.“
DAV ZPITÝCH FANATIKŮ
Vraťme se ještě na úplný začátek, ke kázání Jana Želivského v nedostavěném kostele Panny Marie Sněžné. Byl to právě Želivský, který tak rozvášnil davy?
„Těžko říct. Želivský byl tak trochu ňouma. Na druhou stranu to však byl i obratný demagog, který uměl velmi dobře a barvitě vyprávět. Ale strhnul spíš ty nižší vrstvy obyvatelstva, ti vzdělanější mu moc nemohli přijít na jméno. Takže já si myslím, že lidé byli spíše značně posilněni mešním vínem...“
Byli opilí?
„Ne, že by nebyli vůbec při smyslech. Ale když se pak přesunuli do kostela svatého Štěpána a vyhnali odtud katolíky, tak jim Želivský dával vodu a víno. A toho vína zřejmě nebylo úplně málo...“
Jak tedypotom probíhalo to samotné vyoknění, jak se defenestraci také hezky česky říká?
„Kališníci vpadli na radnici, osvobodili z vězení své věrné a přítomné radní společnými silami vyházeli z oken. Nebylo to moc vysoko, proto je zřejmě ještě dole nabodávali na kopí a sudlice. Některé lidi také zavraždili ještě nahoře v místnosti. Byla to skutečně krvavá řež.“
Celý článek najdete v tištěné verzi Aha!
