Šedesátá a sedmdesátá léta v Československu: Telefony z tvarohu!
Málokdo je tomu dnes ochoten uvěřit. Telefonní aparáty ale přelomu 60. a 70. let, které postupně nahradily staré těžké bakelitové přístroje, se tehdy vyráběly z tvarohu!
„Je to ale opravdu tak,“ říká Jiří Šťastný (40) z muzea Historického radioklubu Československého v Třešti na Jihlavsku. „Do té doby se na výrobu telefonních přístrojů používal pouze bakelit černé barvy,“ dokládá Jiří Šťastný ukázkou hned dvou předchozích poválečných typů telefonních aparátů T 4174 A a typu SH (Káčko) z pražské Tesly Karlín.
Barva za úplatek
Průlom v barevné nabídce telefonních aparátů zajistil až telefonní přístroj T58, který od roku 1959 až do roku 1965 vyráběla slovenská Tesla Liptovský Hrádok. „Na trhu se tehdy objevily první telefony barvy bílé, šedé, červené, černé nebo modré. Hlavní výrobní složkou bylo, věřte nevěřte, mléko a jeho následný produkt tvaroh,“ vysvětluje správce muzea Šťastný. Telefonní přístroje T 58 byly totiž vyrobeny z takzvaného galalitu, syntetického plastu, který se dal, vůbec jako první barvit. „Design tohoto prototypu telefonu byl oceněn zlatou medailí EXPO 1958,“ dodává Šťastný. Aby, jste tehdy domů dostali telefonní přístroj vysněné barvy, na to jste si museli připravit pořádný tuzér pro telefonního mechanika.
Co je galalit
Galalit byl patentován už v roce 1899 a znamenal především průlom v knoflíkářském průmyslu. Na jeho výrobu se používal mléčný tvaroh ve spojení s formaldehydem. Jen v Německu na výrobu galalitu v roce 1913 padlo 30 milionů litrů mléka. Jednalo se však o výrazně křehčí hmotu, než byl pozdější bakelit. Hlavní složkou bakelitové pryskyřice byl v roce 1907 fenol, který vznikal jako odpad při destilaci kamenného uhlí. Proto byl bakelit černý.
