Vojna nebyla kojná: 3843 mrtvých záklaďáků! Mrazivá bilance z dob »totáče«
Vojna byla nenáviděná součást života mladých mužů v socialismu. Archivy nyní vydaly dokumenty, které ukazují, že i životu nebezpečná! Ačkoliv neválčili, v armádě umíralo i okolo dvou set mužů ročně. V letech 1964 až 1989 zemřelo celkem 3843 vojáků.
Nebyl to boj s nepřítelem, ani s tím třídním. Smrt vojáci v armádě nacházeli při nehodách, kvůli špatné manipulaci se zbraní a dalších nešťastných okolnostech během pobytu na vojně. „Oficiální název zněl mimořádná událost,“ popsal historik Vojenského historického ústavu Prokop Tomek. Ten prošel armádní archiv od roku 1964 až do revoluce 1989 a napočítal 3843 vojáků, kteří zemřeli ve službě.
Nezkušení novici
„Statistika z let předchozích zpracována není, ale nejsou důvody, proč by ta čísla měla být menší. Za tím vysokým počtem stála jednak velikost armády, která čítala okolo 200 000 příslušníků, většinou mužů. Asi dvě třetiny z nich byli mladí muži v základní vojenské službě, takže tady hrály určitou roli nezkušenost, ale třeba i tlak na zvládnutí techniky,“ vyjmenovává Tomek možné důvody, proč například od září roku 1965 do září 1966 zemřelo 281 vojáků a dalších 374 se těžce zranilo. Dodržování předpisů někdy vázlo. „Zároveň ovšem spousta tragických událostí souvisela s různými černými jízdami a chováním vojáků v osobním volnu,“ vysvětlil Tomek.
Mrtvých ubývalo
Vedení armády samozřejmě chtělo, aby se počty mrtvých snižovaly. „Každá mimořádná událost se vyšetřila a pak se poslal poučný rozkaz. Tlak na dodržování bezpečnostních předpisů sílil a je vidět, že byl úspěšný,“ uzavřel Tomek. Počet mrtvých se totiž od sedmdesátých let snižoval. V roce 1984/85 klesl na 103 mužů a 1988/89 na 50. Od roku 2004 v české profesionální armádě zemřelo mnohem méně vojáků, celkem 36, 15 z nich na zahraničních misích. Informoval server Info.cz.
Branci a profesionálové
Statistiky nerozlišují, který ze zemřelých vojáků byl branec a který profesionál. Vzhledem k převaze mužů v základní vojenské službě lze ale předpokládat, že právě oni tvořili i většinu mrtvých.
Sebevraždy kvůli šikaně
Tomek si všiml i poměrně vysokých čísel sebevražd, které armádní statistiky zachytily. „Kolik vojáků takto přišlo o život, ale nelze říci, protože pokusy a dokonané sebevraždy se zaznamenávaly do jedné kolonky,“ upřesňuje. I tak armádní statistiky evidují například v roce 1965 až 1966 celkem 192 sebevražd a pokusů o ně. Důvody? Šikana či odloučení od rodiny a chybějící zázemí. Branci byli často posíláni na druhý konec země, tehdy ještě Československa.
Bylo 7 tisíc mrtvých?
Od roku 1964 do roku 1989 zemřelo ročně v průměru 153 vojáků. Pokud bychom počítali, že tolik umíralo i v předchozích letech, celkem by jich jenom během služby v armádě za komunismu zemřelo 6291. Je ale možné, že se tehdejší čísla blížila spíše těm z poloviny 60. let, a celkový počet mrtvých tak byl ještě vyšší.
