Historik Michal Stehlík: Mohl nám vládnout car!
Československá republika byla v říjnu 1918 vyhlášena hned několikrát a poprvé již čtrnáctého. Tvrdí to historik Michal Stehlík (42). A těch pikantností kolem vzniku naší republiky je podle něj daleko víc.
Říká se, že republiku vyhlásil jakýsi zelinář na pražském Koňském trhu, dnešním Václavském náměstí...
„Republiku vyhlásila spousta lidí, a někteří dokonce již 14. října, když byla generální stávka. Oficiálně se ale politici setkali 28. října v Obecním domě a přijali zákon, který napsal Rašín tužkou na malý kus papíru. Je tam vlastně jen pár odstavců. A nová republika tak vznikla definitivně.“
Určit jediného správného vyhlašovatele asi nejde...
„To vyhlašování bylo chaotické a žádný scénář určitě připravený nebyl.“
Nemohlo mít svou logiku kromě vyhlášení republiky i obnovení království?
„Myšlenku monarchie prosazoval například Karel Kramář. Ten přišel s nápadem dosadit na trůn někoho z carské rodiny Romanovců. A různých podobných plánů bylo více. Ale nebylo to jako před bitvou na Bílé hoře, kdy se zvažovalo, že by českým králem mohl být například někdo ze Smiřických.“
A proč nakonec máme republiku?
„K výrazným politikům té doby patřil Masaryk s Benešem. První z nich se hodně zhlížel v USA, druhý zase studoval ve Francii, která je republikou již od roku 1792. To byl asi ten hlavní důvod, proč se nakonec misky vah převážily směrem k ustavení republiky. A navíc obhájce monarchie Kramář byl v říjnu 1918 zrovna v zahraničí, takže do tehdejšího dění naštěstí moc zasahovat nemohl. I když byl vlastně jinak vůdcem odboje.“
Řekl jste naštěstí?
„Ano. Jeho koncepce byla všeslovanská. A on si ze začátku představoval, že by mohla vzniknout nějaká velká Slovanská říše. Jenže v roce 1918 bylo Rusko v krizi a mělo dost práce samo se sebou. Ale do Evropy se nakonec stejně dostalo – ale až s 2. světovou válkou a v roli mocnosti. Nebýt toho, tak Rusové dodnes nemají takový rozsah a dopad. Jednoduše tam, kam jednou vstoupila noha ruského vojáka, se už snažili udržet. Po 1. světové válce to bylo naprosto jiné – oni byli rádi, že jim ten bolševický stát vůbec jakžtakž funguje.“
Stejně jako nebylo stoprocentně jisté, jestli vznikne republika, nebylo ani jasné, kam až bude Československo sahat...
„V roce 1918 se ve velkém začaly přemalovávat hranice. A tehdy bylo možné téměř cokoli – dokonce tu byla i taková naivní snaha jakýmsi koridorem oddělit Rakousko od Maďarska, aby obě země už nemohly spolupracovat. Aby nevznikly nějaké reminiscence na Rakousko-Uhersko. V té době to ale úplně vyloučené nebylo, protože se i na jiných místech hranice malovaly opravdu hodně divoce.“
Celý rozhovor si můžete přečíst v pondělním tištěném vydání deníku Aha!
