Vycpal už tisíce savců a teď se chystá na slona! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

čtvrtek 30. května 2024

Svátek slaví Ferdinand, zítra Kamila

Vycpal už tisíce savců a teď se chystá na slona!

Jaroslav Pekař s bustou pakoně. Na polyuretan natáhne skutečnou kůži.
Jaroslav Pekař s bustou pakoně. Na polyuretan natáhne skutečnou kůži. (Foto Aha! – Martin Pekárek)

Na svém kontě má už tisíce vypreparovaných zvířat z domova i ze světa. Své profesi se věnuje od mládí a na jeho práci je to znát. Na objednávku zhotovuje neuvěřitelné souboje divoké zvěře, preparoval i žirafu a právě se chystá na největšího pozemského savce slona. Jaroslav Pekař (34) z Chmelíku má dva společníky, osm zaměstnanců a do tří měsíců v jeho dílně vdechnou vaší trofeji nový »život«!

První byl srnec
Začínal jako brigádník u přítele své matky, preparování ho chytlo, ale po osobních neshodách se přestěhoval z Moravy do Čech, kde se osamostatnil. Od té doby vypreparoval tisíce zvířat, ale na svůj první výtvor, hlavu srnce nikdy nezapomene.

„Dělám to čtrnáct let a každý roky vypreparujeme pět set až tisíc kusů zvěře, nebo jejich hlav. Zakázky rozdělujeme na česká zvířata a ta ze světa. Z těch českých jsou to například srnec, muflon, sika japonská, jeleni, prasata, sika Dybowského. Nejčastěji pak hlava s hrudí. Většina našich prací, zhruba 95 procent, jsou zakázky, které si klienti sami ulovili po celém světě. Takže neděláme na sklad. Máme však i klienty, kteří jsou sběratelé, pro které materiál sháníme,“ vysvětluje zkušený preparátor a spolumajitel firmy Jaroslav Pekař.

Uvnitř je pěnové tělo

V provozovně v Chmelíku zpracovávají zakázky z celého světa, ale naše zákazníky si nemohou vynachválit. „Český klient je vynikající, stejně jako slovenský, nebo skandinávský. Zato Němci a Rakušáci jsou velcí smlouvači,“ prozrazuje Jaroslav Pekař. Největší zakázka, kterou ve svých dílnách zatím preparovali, byla žirafa a právě se chystají na sousto největší - slona.

„Na každé zvíře dostaneme vybělenou lebku s trofejí a kůži, ostatní dotvoříme zde. Pro všechny druhy zvířat existuje univerzální základ těla z polyuretanu, což je něco, jako ta žlutá pěna do oken, ale tvrdší a jemnější. Většinu si děláme sami. Ta »socha« se pak na přání klienta, včetně velikosti, upravuje,“ dodává mistr preparátor. Skleněné oči pro všechna preparovaná zvířata mají od sklářského výrobce, včetně těch sloních. Stejně tak si nechávají dodávat syntetický jazyk i patro se zuby.

Dikobraz je nejhorší

Přání zákazníků jsou různá, patří mezi ně i souboje zvířat, například dvou lvů se zebrou. Existují však zakázky, které v Chmelíku nedělají. „Domácí mazlíčky nepreparuju. Jedná se o osobní záležitosti, a i když to na mně spousta lidí vyžadovala, dělat to nebudu. Stejně tak ryby, ptáky a malá zvířátka, specializujeme se pouze na velké savce,“ říká rezolutně Jaroslav Pekař. Na otázku, se kterou zakázkou měl největší práci, odpovídá bez přemýšlení. „Byl to dikobraz. To je katastrofa. Kůže je strašně tenká, trhá se a ještě k tomu ty bodliny…“

Postup práce

Nejdříve se připraví kůže. Ta se ztenčí až na dva milimetry, aby dostala tu správnou tažnost. Potom se vymodeluje přesná velikost polyuretanového modelu, na kterou se připravená kůže natáhne. Musí sedět naprosto všude. Po měsíci schnutí se kůže čistí a upravuje. Na každou zakázku mají v provozovně tři měsíce.

Skonal váš domácí mazlíček? Nechte si ho vycpat! Na památku. Kdo si chce uchovat vzpomínku na psa, kočku nebo třeba milovaného leguána, svěří mrtvolku do práce odborníka konzervátora. Ten zvířátko odborně stáhne, vypreparuje kostřičku, z polyuretanu vymodeluje podobu a za pár tisícovek máte miláčka zpátky. A navěky. Je to móda, fenomén. Vždyť i Albrecht z Valdštejna si nechal vycpat oblíbeného koně…

Co na tom?

Vždyť v hodinách biologie jsme se učili o savcích podle vycpané lišky či kuny. V létě na zámcích obdivujeme zase vycpané medvědy. A tisíce trofejí na Konopišti svědčí o tom, že následník trůnu Ferdinand d‘Este chtěl, aby se vědělo, jaký byl lovecký maniak. Zajímavé exponáty jsou ovšem i na dalších zámcích nebo hradech. Vždyť můžete vyrazit třeba právě za Valdštejnovým koněm.

Za jednou z ústředních postav třicetileté války, českým vojevůdcem a vévodou Albrechtem z Valdštejna (†50) musíme do Chebu. Kam také jinam, když právě tam byl zabit. Právě jeho kůň stále patří mezi osvědčená lákadla chebského muzea.

Žíhaný Albrechtův hřebec
Zřejmě nejstarší vycpané zvíře u nás je téměř 400 let starý kůň generalissima Albrechta z Valdštejna. Švédští vojáci ho pod slavným vévodou zastřelili v jedné z bitev Třicetileté války u města Lützen 16. listopadu 1632. Milovník a chovatel koní Albrecht z Valdštejna nechal hřebce s nápadným vzorem srsti vypreparovat a převézt do svého paláce. Později jej získalo Muzeum Cheb.

„Kůň byl v průběhu let již několikrát opravován a také doplňován. Například nohy již pocházejí z jiného zvířete. Žíhaná kůže by však měla být původní, protože se vyskytuje jen u několika plemen a takový kůň patřil i vévodovi,“ vysvětluje etnografka muzea PhDr. Iva Votroubková. Kůň je shodou okolností vystavován v domě, kde byl 25. února roku 1634 již těžce nemocný Albrecht z Valdštejna úkladně zavražděn císařskými důstojníky.

Albrecht z Valdštejna
Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna byl český vojevůdce a politik, vévoda meklenburský, frýdlantský a kníže hlohovský a zaháňský a jedna z největších postav Třicetileté války. Bojoval na straně císaře proti Protestantské unii, později upadl v nemilost a byl císařskými důstojníky úkladně zavražděn.

Byl prvním, kdo začal vydržovat stálou armádu ne z císařské apanáže, ale z kontribucí (nucených příspěvků) nepřátelských i spojeneckých území a z vlastních prostředků (výnosů ze svého vévodství). Zemřel jako jedna z nejvlivnějších osobností tehdejší Evropy. Majetek Valdštejnů byl po 2. světové válce konfiskován, včetně valdštejnského paláce v Praze. Některé předměty jsou uloženy v chebském muzeu.

Psí smečka na hradě Bítov
Jedinečná sbírka preparovaných zvířat je k vidění i na státním hradě Bítov. Vznikla ve druhé polovině 19. století a významně ji rozšířil poslední majitel hradu Jiří Haas. Zajímavá je například sbírka psů, soubor exotické zvířeny a další zvířecí kuriozity. Baron Julius Haas byl velkým milovníkem zvířat a za svého života zřídil na hradě největší soukromou zoologickou zahradu u nás.

Měl oblíbenou společnici lvici Mietzi-Mausi, se kterou často a k hrůze ostatních stolovníků obědval u jednoho stolu. Také jeho psinec, který čítal i dvě stovky psů různých ras, byl mimořádný. Některé své oblíbence, od kterých se nemohl ani po jejich smrti odloučit, si nechal vycpat, a to v poloze, kterou měli jeho miláčci nejraději. Počet těchto exemplářů činí 51 kusů, což je údajně i největší psí sbírka na světě.

Kam ještě za vycpaninami?
• Bezdružický zámek kdysi patřil jednomu ze sedmadvaceti popravených českých pánů Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic, před pár lety tu bylo vystaveno sklo. Dnes je tu sbírka desítek vycpaných a preparovaných zvířat a loveckých trofejí. Zahrnuje přehlídku živočichů ze všech koutů světa od lvů přes tygry, hrochy, pštrosa a krokodýla až po žirafu a několik medvědů.

• Několik tisíc vycpaných a preparovaných zvířat zaplnilo interiéry zámku Budišov na Vysočině.

• Chcete-li vidět unikátní kolekci loveckých trofejí z Afriky i Evropy, vypravte se do Lovecko-lesnického muzea na zámku Úsov. Vstoupíte do fascinujícího světa exotických zvířat, která kdysi majitelé panství Lichtenštejnové ulovili na loveckých výpravách do Keni, Tanganiky, Ugandy a Somálska.




Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.