16 hodin v práci a pak... Pád a ochrnutí!

Martin trávil na střechách v průměru 16 hodin denně. Dlouhodobé přepracování jeho tělo nezvládlo a omdlel, byl zrovna na střeše ve výšce 13 metrů. Spadl dolů. „Letecky mě převezli do nemocnice v Motole, kde jsem byl pět týdnů v umělém spánku. Celkem jsem tam pobyl čtyři měsíce,“ vypráví. Lékaři mu řekli, že bude nejspíš celý život na vozíčku... To nechtěl, bojoval a domů odcházel jen s berlemi. „Mám sice jednu nohu ochrnutou, funguje mi jen jeden z předních stehenních svalů, ale chodím,“ říká šťastně.

Když se vrátil ze špitálu, nechtěl sedět doma a pobírat invalidní důchod. Našel si místo vrátného v pekárně, být 12 hodin v »kukani« pro něj však nebylo. Chyběl mu pohyb. „Svěřil se mi, že by chtěl mít dodávku a rozvážet handicapované lidi. Tak jsem se rozhodla, že uspořádám pár benefičních koncertů, abychom mu vůz mohli koupit,“ popisuje jeho kamarádka Markéta. Po dvou letech se to podařilo. Martin má speciálně upravenou dodávku, kterou rozváží vozíčkáře po Praze. „Jsem strašně šťastný, že zase můžu dělat práci, která mě baví,“ dodává nadšeně.

Psycholožka Radana Rovena Štěpánková: Život není jen práce
„Často se setkávám s lidmi, kteří času na vydělávání peněz věnují 12 a více hodin denně. Pro životní spokojenost a zdraví je potřeba mít čas rozložen nejen na práci, ale i na zábavu, rozvoj vztahů, sport, péči o sebe a spánek. Pokud člověk dlouhodobě neuspokojuje péči o sebe, je kolaps pravděpodobný. Někdy dojde k celkovému selhání organismu, jindy rozpadu rodiny nebo syndromu vyhoření. Lidé začnou trpět úzkostmi či depresemi.“