Soud roku: Nejhorší den pro Petra K.! Rozmetali mu hlavní trumf
Rozsápání! Tak lze s nadsázkou označit vystoupení soudního lékaře prof. Jiřího Štefana (83), který měl u ostravského soudu zbavit Petra K. (37) podezření, že v Egyptě zavraždil manželku Moniku (†36) a dceru Klárku (†8) elektrickým proudem.
Obhájkyně obžalovaného Jana Rejžková, která znalecký posudek u profesora Štefana zadala, očekávala, stejně jako její klient, že vrátí zpět do hry nečekanou otravu neznámým jedem. Žalobce i ostatní znalci, kteří trvali na vraždě elektrickým proudem, však pana profesora »rozcupovali« na kousíčky.
Soudkyně se místy chytala za hlavu a z lavic veřejnosti se ozýval stěží tlumený smích. Jediný, kdo neměl důvod k pobavení, byl Petr K. a jeho obhájkyně. Pan profesor statečně bojoval, i když musel připustit, že neviděl spis, nečetl všechny posudky, k nimž se měl vyjádřit. Občas se ztrácel jak v dotazech státního zástupce či soudkyně, tak ve vlastních myšlenkách. Přítomné dorazil otázkou: „Co tady teď se mnou chcete dělat?“ Soudní jednání bylo včera odročeno na 10. září.
Takhle debata u soudu vypadala
Znalec se vyjadřuje k egyptskému posudku: „On udal intoxikaci (otravu, pozn. red).“
Soudkyně Gilová: „Ne, on udal jako hlavní závěr, že příčina je celková dehydratace (nadměrná ztráta tekutin z těla, pozn. red).“
Znalec Štefan: „Ano, intoxikace, zánět trávicího traktu.“
Soudkyně Gilová: „Mohl určit tento závěr?“
Znalec Štefan: „Udělal ho.“
Soudkyně Gilová: „Ale já se ptám, jestli mohl.“
Znalec Štefan: „Těžko říct, neviděl jsem ho prohlížet. Že nepitval, to je mi jasné, obvykle se to popíše. On to neuvedl a závěr udělal takovýto. Co objevili na těle za 14 dní. On to tělo nepitval kompletně, tak udělal takovéto závěry. Já neříkám, že pitval správně, nebo ne.“
Soudkyně se opět zhluboka nadechla. Znalec Štefan se do své výpovědi poněkud zamotal. Soudkyně už neměla další dotazy
Čí to byla otázka?
Soudkyně se ptala znalce Štefana, o čem by nález na srdci, který vypovídá podle znalců určených soudem o zásahu elektrickým proudem, mohl dále svědčit.
Znalec Štefan: „To může být cokoliv mechanického, například dušení.“
Soudkyně se táže, co dalšího. Postupně dochází k drobné hádce.
Soudkyně Gilová: „To by bylo při pitvě dohledáno?“
Znalec Štefan: „To jsem neříkal.“
Soudkyně Gilová: „To je moje otázka.“
Znalec Štefan: „Vy jste se ptala, co k tomu vede. Na to jsem vám odpověděl, teď dáváte otázku úplně jinou.“
Soudkyně se zhluboka nadechla a vydechla. Nastalo ticho, pak Štefanovi otázku zopakovala.
Znalec Štefan: „Kdyby bylo závažnější zranění, tak by to mohlo být, ale nemuselo.“
Hledání, hledání...
Žalobce Legerský: „Zmínil jste průjmy. Můžete mi označit nález, ze kterého by egyptský lékař mohl spolehlivě odvodit, že by obě trpěly průjmy?“
Znalec Štefan: „To vám nemůžu označit.“
Soudkyně mu nabízí posudek, aby si to v něm našel. Znalec sklání hlavu, opírá si ji o ruce a kroutí hlavou.
To netvrdím, to nevím
Znalec Štefan: „U Moniky je naznačeno: žaludek – silně překrvený, v žaludku se nacházely podlitiny. To jsou patologické změny, které značí zánět.“
Soudkyně Gilová: „Z toho se dovodí, že měla průjem?“
Znalec Štefan: „To netvrdím.“
Soudkyně Gilová: „To tvrdí egyptský patolog.“
Znalec Štefan: „Já ne.“
Soudkyně chce po znalci, aby učinil závěr, zda během pitvy zjistili nějaké objektivní známky dehydratace, zvracení a průjmu.
Znalec Štefan: „Ono se těžko... tak to tam psané není... to nemohu říct, ale dá se předpokládat, že tam byly ty změny. Víc se k tomu nemohu vyjádřit.“
Žalobce Legerský: „Byl pitván střevní trakt?“
Znalec Štefan: „To nevím.“ (právě ze střev čeští soudní lékaři odebrali stolici, a tak vyvrátili tvrzení, že oběti měly průjem, pozn. red.)
Soudní lékař Štefan: Nic takového jsem nezažil!
Jen co vyšel profesor Jiří Štefan ze soudní síně, řekl, že takové jednání nepamatuje. „Nic takového jsem nezažil. V mém věku to bylo dost nedůstojné, aby se mnou jednali jako s malým klukem,“ stěžoval si. Myslí si, že je předsedkyně soudu podjatá. „Tak jak to probíhalo, byli podjatí. Jak státní zástupce, tak předsedkyně soudu,“ řekl profesor.
