Nejtěžší bitva boxera v těžké váze: Porazil jsem rakovinu, ale... Přišel jsem o žaludek!
Bylo právě poledne a bývalý boxer v těžké váze Blažej Láncoš (55) seděl v ordinaci. Přišel se zeptat na výsledky vyšetření, které mělo odhalit, proč se lékařům nedaří vyléčit vřed v jeho žaludku.
Jenže žena v bílém plášti přišla s docela jiným verdiktem: „Pane Láncoš, nemám pro vás dobrou zprávu, máte karcinom žaludku,“ pronesla suše, jako by mu oznamovala, že sekaná, kterou měli ještě dopoledne v kantýně, právě došla…
Začalo to vlastně jako obyčejný příběh. Uznávaného mezinárodního rozhodčího boxu Blažeje Láncoše začaly jednoho dne trápit bolesti žaludku. Protože v té době podnikal v pohostinství a řediteloval v pražském kulturním domě Eden, nepřišlo mu to nijak nápadné. Nedostatek času na jídlo, každodenní stres, sem tam nějaký soudní spor… Při tak hektickém životě je vlastně jen otázkou času, kdy se v žaludku zabydlí vřed. Lékaři to viděli stejně, a podle téhle diagnózy ho také začali léčit. Jenže když se ani po devíti měsících nedostavovalo zlepšení, přišla na řadu další vyšetření, včetně odebrání vzorku na histologii. Pak přišla polední návštěva u lékařky a její suché konstatování, že pacient Blažej Láncoš má rakovinu...
Nejtěžší zápas v životě
„Lékařka mi nejdříve řekla, že musím na operaci, že zítra už může být pozdě. Když jsem se zeptal proč, odpověděla mi bez obalu, že mám karcinom žaludku. V ten moment se mi zatajil dech,“ líčí své první dojmy po vyřčení ortelu tehdy šokovaný muž. Nejdříve si myslel, že musí jít o omyl, že to zkrátka nemůže být pravda. Sobě i lékařce se tak snažil namluvit, že jde zřejmě o výsledky testů někoho jiného, nebo že snad popletli datum narození. Realita však byla jiná, o záměnu ani omyl se nejednalo. Když se ze šoku částečně vzpamatoval, zavolal dlouholeté družce a dceři, stavil se v práci a jako omámený odjel domů.
Rakovina! Znělo mu v uších po celou cestu a ostatní dění téměř nevnímal. „Co bude dál? Jak dlouho ještě budu žít? Co firma? Přítelkyně?“ ptal se sám sebe. Takové myšlenky mu létaly hlavou během jízdy domů a ani si nevšiml, že mu někdo na parkovišti vypustil kolo a že celých 36 kilometrů dojel na ráfku. To, že ho volant táhl celou cestu k jedné straně sice vnímal, ale bylo mu to jedno. Stejně tak mu byla lhostejná i zcela zničená pneumatika. Doma otevřel dveře do zahrady, díval se do prostoru a hlavou mu bleskla vtíravá otázka: Proč zrovna já? „Náhle jsem si naplno uvědomil, že jsme na tomto světě pouze na chvíli, a také to, jak se k sobě jako lidé navzájem chováme. I když jsem chlap jako hora, byl jsem naměkko. Protože jsem takovou ránu ve svých 55 letech nečekal, psychicky jsem se zhroutil. Ale v tu chvíli jsem se také rozhodl s nemocí bojovat. A o tom, že mě v tom pomyslném ringu čekal nejtěžší zápas mého života, nebylo pochyb,“ vzpomíná na těžké chvíle bývalý boxer.
Na hranici života a smrti
Desátého května 2006 byl Blažej v Ústřední vojenské nemocnici v pražských Střešovicích na chirurgickém oddělení operován. Náročná operace dopadla úspěšně a díky tomu, že byl nádor zapouzdřený, nebyly postiženy žádné další orgány. Nemusel podstoupit chemoterapii ani ozařování, neměl ani žádné pooperační problémy. Jak se však později dozvěděl, vše mohlo ale dopadnout úplně jinak. Zhoubný nádor byl umístěn na tak špatně přístupném místě, že operace byla mimořádně riskantní. Jedna část nádoru byla v žaludku a druhá v tenkém střevě. Šance na úspěch byla doslova půl na půl. Naštěstí pro pacienta se nakonec lékaři rozhodli riskovat. Po pětihodinovém a nanejvýš náročném lékařském zákroku se Blažej Láncoš vrátil do života. Dnes nešetří slovy chvály a díků na adresu celého týmu lékařů v čele s profesorem Ryskou, který ho operoval, i ošetřujících lékařů a sestřiček na JIP a chirurgii. „Všem moc děkuji.Vděčím jim za svůj život,“ říká s dojetím v hlase.
Mám žaludek jako miminko
Při operaci přišel Blažej o značnou část žaludku, ze kterého mu zbylo zhruba 30 procent. „Pro jistotu mi odebrali velkou část zdravé tkáně, takže mám teď žaludek jako miminko. O to víc jsem překvapen tím, že mi zažívání funguje. Můžu jíst téměř vše a po domácí úpravě potravy se cítím dobře,“ usmívá se vitální muž, kterého by nikdo na nedávný boj s rakovinou rozhodně netipoval. Prostoru na potravu má v žaludku sice méně, ale naučil se jíst menší porce, zato častěji. „Žaludek se pochopitelně časem roztáhne. Jen nesmím jíst kořeněná jídla, dávám přednost mléčným výrobkům, což mi vyhovuje,“ říká vzorný pacient. A box? Jako uznávaný mezinárodní rozhodčí by se chtěl do ringu zase vrátit. Jako boxer se tam už nikdy nevrátí, což mu nevadí. Svůj nejtěžší souboj v životě už přece vyhrál.
