Temné okamžiky českých dějin: Českého generála zabili čeští četníci! Hrdinství, zrada a krev...

Stalo se to v době, kdy se generál Vojtěch Luža s pobočníkem Josefem Korešem rozhodli po 
120kilometrové únavné pouti Vysočinou si odpočinout v malé vesnici Hřiště nedaleko Přibyslavi.

V Hřišti byli oba muži spatřeni 2. října po poledni. Poručík Koreš požádal o přístřeší u domkářky Kateřiny Matějové, ta je ale odmítla. Zamířili tak ke starostovi Jaroslavu Honzovi, který je chtěl u sebe sice nechat, ale důstojníci se rozhodli nakonec pro hostinec Marie Němcové.

„Kolem čtvrté hodiny vstoupili dva páni do hostince v lokálu. Jeden byl velký, silné konstrukce, oblečen kabát hubertus dlouhý, na hlavě klobouk... Řekl jsem jim; zavěste mokré šatstvo na věšáky, já ihned zatopím,“ poznamenal si do své kroniky, do které jsme měli možnost exkluzivně nahlédnout, Jan Votava, jenž byl přítomný i pozdější tragédii.

V tu dobu se už nad Lužou s Korešem začalo smrákat. Četníkovi Josefu Navrátilovi se totiž starosta Honza zmínil o dvou cizích mužích, kteří ale měli doklady v pořádku. Četník řekl, že si to ověří. Za chvíli si to ovšem rozmyslel a zavolal posily – vrchního Bohuslava Mečíře a četníka Stanislava Kunderku. Nedůvěřovali nikomu, mohlo jít o provokaci gestapa, a šli to prověřit.
„Po půl páté do hostince vrazili tři četníci z Přibyslavi... Čtyřmi skoky se postavili před pány Lužu a Koreše a vrchní četník vykřikl: Ruce vzhůru! Pan Koreš nepotřebovával dát ruce vzhůru, on stejně držel košili promočenou rukama nad hlavou a sušil ji. Pan Luža seskočil z lavice, vytáhl ruku pravou z kapsy a vystřelil z revolveru. Já jsem vykřikl, Ježíšmarjá, co se to činí. V tom okamžiku po ráně prvé následovaly střely od všech tří četníků do těl ubohých pánů. Generál Luža se zhroutil na podlahu. Žádný jsme nezpozorovali, že pan poručík Koreš proběhl dveřmi ven,“ popisuje drama Votava.

Ještě než si Koreš vpálil na nedalekém poli kulku do hlavy, stačil údajně zvolat: „Je ostuda, že Čech střílí Čecha!“. Četníci vystřelili 11 ran. Generál Luža měl v těle osm kulek, jedna skončila v kapesních hodinkách. Koreš byl před sebevraždou zasažen dvakrát. Strážníci Mečíř a Kunderka byli později za akci odměněni po 2000 korunách a Navrátil s Honzou po 3000 korunách. Částku darovali všichni na dobročinné účely.

Krvavá odplata
Odveta nenechala na sebe dlouho čekat. V devítičlenné partyzánské skupině Čapajev, která se rozhodla pro pomstu, nechyběl ani generálův syn Radomír Luža.  Ano, další tragédie se odehrála 26. října 1944 po 20. hodině. Partyzánská skupina přepadla četnickou stanici v Přibyslavi v domě rodiny Vokurků. Po výslechu a vynesení rozsudku smrti partyzáni četníky odváděli do sklepa domu, kde byli postupně postříleni. Z pěti četníků přežil náhodou jen těžce raněný Hörner. Byla to nechutná poprava!

Pohřeb zastřelených přibyslavských četníků proběhl 30. října 1944 v Přibyslavi. Gestapo vydalo oběžník, ve kterém nařizovalo povinnou účast všem uniformovaným složkám protektorátu, školám i občanům ze širokého okolí pod pohrůžkou velkých osobních sankcí. Doktor Liška  zachránil desítky životů
Tím statečným, o kterém se příliš nemluví a o kterém možná ani mnozí dodnes nevědí, byl lékař Miloslav Liška, jenž byl přivolán k zastřeleným vojenským důstojníkům. V kapse Luži našel, ještě před příjezdem gestapa, zápisník s důležitými údaji o různých osobách a akcích. Ukryl ho ale tak šikovně, že si toho nikdo nevšiml. Proto by tomuto nenápadnému přibyslavskému lékaři mnozí lidé dodnes měli být vděčni za to, že k nim gestapo nezašlo. Zápisník měl Liška později zničit.

Miloslav Liška při výslechu 10. září 1945 také řekl: „Dotyčné jsem nesměl do příchodu gestapa ohledávat, provedl jsem jen prohlídku osobních dokladů, které se nacházely po kapsách i v aktovce. Byly tam mapy generálního štábu, ilegální hektografovaný časopis, kartičky s hesly, prázdná pracovní knížka bez razítek a v aktovce měl Luža občanskou legitimaci na jméno Musil a druhou na jméno Marek.“

Uvedl, že celou hybnou silou případu byl Navrátil. Ne snad, že byl kolaborant, ale ze své prudší povahy. Zavraždění se skutečně chovali podezřele. Bylo to v době, kdy se na okrese udál případ, v němž celá obec sedla na lep provokatéru.
O hrdinovi
„V notesu byli určitě ještě další lidé, kteří by byli označeni jako zrádci a dost možná i zastřeleni. Jak mi máma později řekla, pracoval častokrát na hraně, hrozně riskoval, i když třeba jen někoho ošetřoval. Kolikrát měla strach, aby je nesebrali.  To víte, gestapo! Určitě byl rád, že hodně lidí zachránil. Nebylo to jednoduché, ale jak dalece se bál, nevím. Jenže on si nenechal nic líbit. Co si myslel, to řekl. Dokonce byl za komunistů čtyři měsíce zavřený za pobuřování. Poslali ho za to na psychiatrii do Hradce Králové. Hodně na socialistické zřízení nadával. Už je mrtvý 32 roků,“ řekla nám Liškova dcera Ema Burianová (67).    

Vojtěch Bedřich Luža se narodil 26. března 1891 v Uherském Brodu. Po vypuknutí 1. světové války byl povolán do císařské armády. Při mobilizaci 23. září 1938 velel II. Čsl. armádě. Začátkem září 1944 odeslal do Londýna urgentní žádost o dodávku zbraní, pod kterou se podepsal jako „vrchní velitel domácího odboje“. Ta se však nikdy neuskutečnila.

Josef Koreš se narodil roku 20. června 1917 v Říčanech u Prahy. V roce 1939 chtěl překročit státní hranici a zapojit se aktivně do zahraničního odboje, ale to se mu nezdařilo. Při přestřelce s českými četníky utrpěl velmi těžká zranění. Na nedalekém poli se ve věku 27 let raději zastřelil, než by se nechal chytit a padl do rukou gestapa.