Jiří Fišer (78) přežill v Osvětimi brutální pokusy na dvojčatech: Mengele ho málem zabil!
10 fotografií
Měli neuvěřitelné štěstí, vlastně to byl spíš zázrak, že se dostali z pokusných laboratoří zrůdného nacistického lékaře Josefa Mengeleho. Dvojčata Jiří a Josef Fišerovi přežili vyšinuté a stěží uvěřitelné experimenty tohoto šílence v koncentračním táboře v Osvětimi. Pan Jiří Fišer (78) dodnes žije, válečných traumat se ale zbavit nemůže.
Židovská dvojčata Fišerova skončila v Osvětimi – Birkenau v programu zkoumání jednovaječných dvojčat právě šíleným Mengelem. Nacistický pohlavár si vzal do hlavy, že objeví tajemství rození dvojčat. Chtěl, aby v Německu rodily dívky co nejvíc dětí, minimálně po dvou; byl to jakýsi pochybný státní úkol.
Mengele byl v roce 1943 jmenován v Osvětimi velitelem ženského, dětského a cikánského tábora. Během selekce sledoval a vyhledával dvojčata, trpaslíky a lidi s různými tělesnými defekty.
• Otce popravili za sabotáž
Jiří a Josef Fišerovi se narodila 7. ledna 1936 v České Třebové. Později se přestěhovala do Nesovic u Brna. Odtud je společně s o dva roky starší sestrou Věrou i matkou poslali Němci vlakem v březnu 1942 do Terezína. V té době byl jejich otec po zatčení ze sabotáže za vyhazování kolejí do povětří už po smrti.
V květnu 1944 museli kluci do Osvětimi. „Byli jsme natlačeni do dobytčáku s jedním malým okýnkem. Smutno nám bylo při projíždění rodnou Českou Třebovou. Byla pro nás tak blízko, ale současně i daleko, nemohli jsme vystoupit. Do Osvětimi jsme jeli tři dny a tři noci, protože přednost měly vojenské transporty. Měli jsme hlad a pouze jednou nám podali okýnkem kýbl s vodou. Na kýbl se chodilo i na záchod. Jako děcka jsme měly tu výhodu, že se nám na něj tak často nechtělo,“ vzpomíná Jiří Fišer (78).
• Vyměňoval jim krev
Stejně jako u sta tisíce jiných proběhla také u Fišerových okamžitě při příjezdu do Osvětimi selekce pod přísným dohledem Mengeleho. Změřil jim a zvážil vše, co se dalo a udělal otisky prstů na rukou i nohou.
Pokusy prováděl bez narkózy. Ať už šlo o amputace, tyfové injekce a úmyslně infikovaná zranění, aby mohl poté sledovat jejich následné vzájemné reakce. „Naočkoval nám horečnaté nemoci a čekal, zda se teploty nebo chřipka budou u nás projevovat stejně. Několik následujících dnů jsme potom nemohli ani pořádně vstát z postele. Také nám měnil krev, aby zjistil, jak budou těla reagovat. Třeba jestli ji budeme mít stejně okysličenou a zda budou srdíčka stejně bít. Protože jsme ale už neměli na rukou prakticky žádné žíly, odebíral nám krev z krku. Mysleli jsme si v těch chvílích, že jsme prostě nemocní.“ Krev i dalších dvojčat potom posílal do německých nemocnic na frontu. „Nechával nám ji jen tolik, abychom mohli přežít. Po každém odebrání jsme dostali tři kostky cukru a více chleba i kávy,“ říká Jiří Fišer, označený jako vězeň A 782, který se narodil o 15 minut dříve, než vězeň A 781, tedy jeho mladší dvojče Josef. Ten zemřel před třemi roky.
Málo známá historie obětí heydrichiády: Ukrývali parašutisty v seně, nacisté…
Celý článek
Pokud se v Osvětimi stalo, že jedno z dvojčat pokus nepřežilo, potom zabil okamžitě i to druhé, aby jejich pitvy mohly proběhnout současně. Zkoumal, zda mají stejné vnitřní orgány. Vstřikoval dětem do těla tyfus a pak je zase léčil. „Zajímalo ho také, jestli se probouzíme ve stejný čas, nebo nám pod kůži naočkoval jinou infekci. Podle toho, co ho napadlo. Občas nás něco hrozně bolelo. Třeba když zjišťoval, zda máme stejné oči.“ Mengele proslul naprosto šíleným pokusem, kdy vstřikoval do oční bulvy barvivo, aby změnil pigmentaci. Árijská rasa se vyznačovala pomněnkově modrými panenkami. Jenže experiment končil téměř vždy infekcemi a slepotou.
„Dodnes mě trápí ramenní kloub, jak zkoušel, zda je správně rostlý a odolný.“ Vykloubil ho a zase vrátil zpět. A po čase to zopakoval, aby se přesvědčil, jestli se něco nezměnilo. „Bolestí bylo ale více. Záleželo na tom, co ho zajímalo,“ tvrdí Jiří Fišer.
• Proč byl Andělem smrti?
Říkali mu Anděl smrti. Když posílal děti do plynu, vždy se usmíval.„Mengele byl inteligentní, pěkný chlap, ale taky pořádný zuřivec. Když to na něj přišlo, byl schopný rozmlátit židle, stůl i okno vysklít. Nejhorší byl ale ten jeho režim. V bloku pro dvojčata jsme se nemohli moc pohybovat a hodně nás bolela hlava.“ Cítit byl totiž všudypřítomný chloroform a jiné pachy. Desítky postelí byly od sebe odděleny pouze plentami. „Časem nás začaly ještě hrozně bolet klouby. Pořád nám byla totiž zima, protože se vůbec netopilo. S jinými dvojčaty jsme měli možnost se normálně bavit. Byla z Polska, Jugoslávie i Řecka. Když někoho usmrtil, mysleli jsme si, že umřel přirozenou cestou, neboť nemocných tam bylo hodně,“ pokyvuje smutně hlavou Jiří Fišer.
Mengele své pokusy prováděl až do 17. ledna 1945. Skončil tedy s nimi a utekl 10 dnů před tím, než Osvětim osvobodila Rudá armáda. O tom, že patřila dvojčata Jiří a Josef k pokusným se dozvěděla až ke konci války. Když se k Mengelemu bratři dostali, žádné zdravotní problémy neměli, později byli chudokrevní a podvyživení.
10 fotografií
