Filip Čapka (47) ze seriálu Ulice: Kvůli vyhoření sekl s herectvím
29 fotografií
Ostravský rodák, herec a moderátor Filip Čapka (47) pochází z kumštem nasáklého rodu. Divadlu se věnovali už prarodiče, herci jsou otec, bratr, sestřenice, teta i strýc. O jeho budoucím povolání tak nebylo pochyb. Osud s ním měl ale jiné plány…
Filipe, pocházíte z herecké rodiny, sám jste hrál od dětství. Přesto jste se před sedmi lety dostal do bodu, kdy jste dal branži sbohem a šel jezdit s bagrem. Co se stalo?
„Ten proces trval několik let. To povolání jsem miloval, hercem jsem chtěl být od narození a od narození jsem jel na 101 %. Asi i proto vyhoření přišlo dříve než u jiných lidí, v mých čtyřiceti.“
Říkáte, že proces trval roky, jak vypadaly varovné signály?
„Únava. Fyzická i psychická. Neschopnost říct ne. Obava ze zastavení své úspěšné kariéry. Také si myslím, že stálé angažmá není nic pro mě, protože se člověk stává zaměstnancem a nemá moc na výběr. Nechtělo se mi do divadla, pak už ani na tom jevišti mě to nebavilo. Přišlo mi to zbytečné a hlavně naprosto absurdní.“
Herectví vám přišlo absurdní?
„Ano. Stalo se to ve Švanďáku (Švandovo divadlo na Smíchově – pozn. red.). Prostě mi to přišlo absurdní, trapný. Také jsem začal vadit svým dobrým kamarádům – hercům, když jsem každý den chodil do divadla »nakrknutej« a večerní představení mi dělalo velký problém.“
Filip Čapka z Ulice propadl nové vášni! Neuteče zase od herectví?
Vadilo vám hrát večer?
„Říkal jsem si, proč vlastně večer, co s tím budu dělat? Ono totiž v momentě, kdy je člověk v tom obrovském víru divadla v Praze, je nesmírně těžké vystoupit.“
Přesto jste to dokázal.
„Jel jsem do Švanďáku na zkoušku, když vtom mi to v hlavě přecvaklo. Dojel jsem do divadla a tam sdělil, že už nemůžu. V té době už jsem znal člověka, který staví zahrady, ten mě vzal k sobě do firmy.“
Co jste tam dělal?
„Naučil jsem se tam strašně moc věcí – se všemi stroji, kamionem, postupně zedničinu, vodu…“
Proč zrovna zahrady?
„Protože v Polopatě jsem měl jako respondenta Daniela, což je majitel té firmy. Neskutečně jsme si padli do oka. Věděl jsem, že mi pomůže. To je opravdu svatý člověk. Kdyby stavěl mrakodrapy, stavím mrakodrapy.“
Přešel jste vyloženě k fyzické práci, to je pro herce asi pořádná změna.
„Ano, protože ne vždy lze stroj použít. Zažil jsem dny, kdy jsme například nosili pouze cihly, pokládali zámkovou dlažbu v pětačtyřiceti stupních nebo pracovali v minus patnácti, což je velká sranda. S tím bagrem jsem se ale naučil neuvěřitelné věci. Jedna paní, u které jsme pracovali, mi řekla: „Filipe, vy s tím bagrem tančíte.“ To pro mě byla opravdu pochvala.“
Stesk po divadle se nedostavil?
„Naopak. Ty první tři čtyři roky jsem si říkal, že už nikdy nechci dělat nic jiného. Stesk po divadle vypadá asi takto – strašně rád bych si ještě zahrál hry, jako byl Mein Kampf nebo Misantrop. Strašně rád. Ale muselo by to být tak, že bych ve tři čtvrtě na sedm přišel, v deset měl odehráno a šel pryč. Musela by být maximálně jedna zkouška, ale úplně nejvíc by se mi líbilo, kdybych to mohl odehrát v jedenáct dopoledne.“
Celý článek naleznete v tištěné podobě nedělního Aha! (20.11.2022)
Tento týden v Ulice: Vášnivé bouře, krutá procitnutí a nečekaná zklamání
29 fotografií
