Uvědomila jsem si, že ho pořád miluji, ale je pozdě!
Paní Michaela radí čtenářům s jejich sexuálními problémy...
S bývalým partnerem máme tříletou dceru. Rozešli jsme se asi před rokem – spíš z nedorozumění, únavy z péče o malé dítě, hádky… nebyla v tom žádná nevěra, prostě jsme to vzdali. Od té doby jsme spolu udržovali normální kontakt kvůli dceři, ale poslední dobou se přistihuju, že ho zase miluju. Uvědomila jsem si, že to, co jsme měli, mělo hodnotu, a že ho pořád obdivuju jako tátu i jako muže. Jenže teď má novou přítelkyni – seznámil nás, je milá, ale mně to zlomilo srdce. Cítím se hrozně, jako bych přišla o něco, co jsem si měla víc chránit. (Marta, 37)
Milá Marto, oceňuji vaši upřímnost i odvahu podívat se pravdě do očí – někdy až zpětně vidíme, co pro nás bylo opravdu důležité.
Váš vnitřní boj je pochopitelný – na jedné straně láska, touha a naděje, na druhé straně respekt k jeho novému vztahu a strach, abyste mu neublížila. Odpověď není černobílá, ale můžete si položit několik otázek, které vám pomohou rozhodnout se s klidem a respektem k sobě i k němu:
- Jak hluboké a trvalé jsou vaše city? Je to návrat lásky, nebo spíš nostalgie, strach ze samoty, případně potřeba mít rodinu pohromadě?
- Máte pocit, že váš bývalý partner by mohl cítit podobně? Dává vám signály, že ho to také táhne zpět?
- Co by vám přineslo, kdybyste mu to řekla – a co byste riskovala?
Pokud cítíte, že je vaše láska opravdová a dlouhodobá, můžete s ním otevřeně, ale citlivě mluvit. Ne však ve stylu „rozbiji mu vztah“. Držím vám palce a přeju hodně síly a lásky – k sobě, k dceři i ke svému vlastnímu životu.
