Ukradl kočárek, dítě hodil do Dunaje a čekal, až o něm napíšou v novinách!

Eva K. zaparkovala 24. listopadu 1964 kočárek s půlročním chlapečkem před drogerií, aby si skočila nakoupit. Když se vrátila, kočárek už před obchodem nebyl. Příslušníci VB ho našli na břehu Dunaje, po Luboškovi už nebylo ani stopy.

O šest dní později hlídala čtrnáctiměsíční Mirku z Trnavy babička. Miminko spalo, a tak ji postavila pod okna domu, kde v přízemí bydlela. Když vyhlédla, aby vnučku zkontrolovala, málem se jí zastavilo srdce – kočárek zmizel. Mirka však měla obrovské štěstí. Nájemníci jednoho z trnavských činžáků ji našli, plačící, ale zdravou, pohozenou ve sklepě.

Kriminalisté si vytipovali problémového Jozefa M., který byl v kritické dny v Bratislavě a Trnavě. Muž se pod tíhou důkazů přiznal. Chtěl udělat něco, o čem by se psalo v novinách. Původně plánoval zavraždit nějakého významného představitele státu, chyběla mu však střelná zbraň a odvaha. Proto obrátil svou pozornost k těm nejbezbrannějším – malým dětem.

Luboška jednoduše vyndal z kočárku a hodil ho do řeky. Mirku chtěl také zabít, do sklepa ji odložil proto, aby měl čas vymyslet nejlepší způsob. Luboškovo tělíčko vydal Dunaj až za několik měsíců v Maďarsku. Jozef M. skončil na psychiatrii na doživotí. Dvakrát se mu podařilo utéct, ale vždycky byl dopaden. Ukázalo se, že boží mlýny přeci jen melou. Při třetím útěku se v červenci 1967 zrůdný vrah Jozef M. utopil. Zemřel stejně jako jeho oběť.