Uhodil strážníka, skončil v poutech
Bylo 25. listopadu 1900, čtyři hodiny ráno. Mezi domy tehdy ještě samostatné obce Malý Břevnov procházel inspektor c. k. policie Zeman, který zaslechl z místního hostince bujarý zpěv a křik. Vzhledem k časně ranní době vešel do lokálu, aby halasící hosty zklidnil.
Inspektor zjistil, že v hostinci se nacházelo třináct rozkurážených pijanů, kteří notovali píseň známou milovníkům pěnivého moku už od dávných časů: »Až ráno, až ráno, až bude bílý den, dřív domů nepůjdem, až všechno vypijem…« Tak to popisoval deník Čas o den později. Majitel hostince nebyl přítomen, s hosty ponocoval a obsluhoval je sklepník. Muž zákona nejprve vyzval zpívající sbor, ať ztichne.
Když to nepomohlo, povolal do lokálu uniformované strážníky, kteří hostům přikázali rychlý odchod domů. Tucet »pěvců« uposlechl. Ten třináctý ovšem poslechnout nehodlal. Naopak – napřáhl ruku a udeřil jednoho ze strážníků pěstí. Pak vyběhl z hostince ven. To ale dělat neměl... Na značně vratkých nohou se jeho šance na útěk před službu konající stráží rovnaly nule. „Byl dopaden a dodán na policejní komisařství,“ informoval deník Čas. Břevnov byl samostatnou obcí do roku 1921. Pak se stal součástí Velké Prahy.
