Zásah četníků v táboře
Pozice kočovných Romů v období existence ČSR byla složitá. Kočování notně omezil v roce 1927 »zákon o potulných«. Nomádi se museli prokazovat speciálními legitimacemi s otisky prstů a do některých měst měli vstup zapovězen.
Ze zmíněného roku, a to ze 4. prosince, je zpráva deníku Československá republika, který psal: „V Sinemě, v jisté vzdálenosti od obce, rozbili svůj tábor. A stalo se náhodou, že zanedlouho obchodník Jan Lenděl z Košické Nové Vsi hnal tudy kolem na trh 72 kusů vepřového dobytka. Jedno prasátko v ceně as 1000 Kč vzpomnělo si náhle, že zaběhne si do lesa. A majitel obávaje se, aby se mu celé stádo nerozběhlo, nedbal o uprchlé zvířátko a hnal svůj brav dál.
Zatím však s prasátkem tím setkal se Ján Balogh a jeho milenka Regina Naďová, kterým se prý zželelo osudu prosincového zvířátka, a proto ze samé lásky se ho ujali, zabili a snědli v onom cikánském táboře. Záhy se tu však objevili četníci a párek právě po vepřových hodech zatkli.“ Tolik znění ironizující zprávy. O 31 let později, 17. října 1958, přijalo Národní shromáždění »zákon o trvalém usídlení kočujících osob«. Kočování tím bylo zakázáno.
