Husu prý našli v křoví
Někde létají pečení holubi rovnou do úst, v Černici, na jižním okraji Plzně, lze v křoví u cesty najít tučnou husičku. Pěkně vykrmenou, a dokonce už i podříznutou. Tak nějak se to pokoušel nabulíkovat policejnímu strážníkovi v říjnu 1919 jistý Robert Č. (19). Původně dělník, teď ale nikde nepracoval, a tak se mu prý už předem usmrcený bělostný opeřenec, který na něj jukal z křoviska, náramně hodil.
Úsměvný příběh s kriminální zápletkou popsal list Český směr. Robert Č. si vykračoval po jedné z plzeňských ulic spolu se svým kamarádem Františkem P. (18), shodou okolností také bez práce. Před strážníkem, který je náhodně potkal, už nestačili uhnout, a tak museli předložit legitimace a pak strpět pár otázek. Muže zákona zajímalo, kde Robert a Frantík bydlí a jak si oba mládenci zaopatřují obživu, když nemají žádné zaměstnání. Následovala otázka, co že to nese Robert Č. v batohu na svých zádech. Strážník trval na tom, že batoh musí dolů na dlažbu. A v příštích vteřinách už muž v uniformě tušil, kolik uhodilo. Podle předpisu se nejprve zeptal, kde a od koho chasníci husu koupili.
Čekal všelijaké výmluvy a vytáčky, ovšem Robertovo tvrzení, že husu prostě zcela náhodou našel v křovinách u silnice, se strážníkovi zdálo velmi nepravděpodobné. A to i poté, co mu to jeho k u m p á n Fra ntišek horlivě potvrzoval. Naopak – dalo se čekat, že před strážcem zákona stáli dva obyčejní a náhodně zadržení zlodějíčkové. „Policista nemohl tomu všem prostě uvěřiti, a tak kvůli přesvědčení vzal oba šťastné nálezce s sebou na radnici,“ referoval Český směr. Jak Robert a Franta na radnici dopadli, stejně jako co se stalo se zabavenou husou, o tom list pomlčel.
