Rozzuřenou nevěstku sebral strážník
Jistý pan M., který bydlel v plzeňské Plachého ulici jako podnájemník u domácí paní Marie D., měl ke konci roku 1919 v domě náramnou ostudu. Způsobila mu ji jeho vlastní sestra Viktorie M. (24), která přišla sourozence navštívit. Jelikož se však Viktorka živila tím »nejstarším řemeslem« v historii lidstva, odmítla jí majitelka bytu otevřít dveře.
Paní Marie D. dobře věděla, co je Viktorie M. zač. A jakožto počestná plzeňská občanka a řádná křesťanka kategoricky se způsobem obživy podnájemníkovy sestry nesouhlasila. Odmítla povětrnou ženštinu, klepající za nedělního poledne na dveře, do svého obydlí vpustit se slovy: „Žádná děvka práh toho bytu, co živa budu, nepřekročí!“ Panu M. pak uvnitř bytu hlasitě vmetla do tváře, že by se měl za povedenou sestru stydět. To Viktorie M. na chodbě dobře slyšela, a tak značně zesílila intenzitu klepání, které se rázem proměnilo v bušení a kopání do uzamčených dveří. To už se z ostatních bytů hrnuli sousedé a hlasitě dávali najevo nespokojenost. Pouliční bludička Viktorie však trvala na svém – přišla na návštěvu vlastního bratra a chce k němu do jeho pokoje. Padly i hodně ostré výrazy, které se rozhodně nehodily do slušné společnosti, až kdosi přivolal do domu strážníka. A jak aféra dopadla? O tom napsal deník Český směr dne 30. prosince uvedeného roku toto: „Poněvadž paní D. nechtěla nepořádnou M. do bytu pustiti, způsobila tato výtržnost, jež měla v zápětí za následek její zatčení.“ Co na to vše říkal bratr lehké žínky, o tom list neuvedl ani zmínku.
