Vrah věřil v putování duchů
Vůbec první trest smrti provazem po vzniku Československé republiky vynesl porotní soud v Praze v březnu 1919 nad jistým Antonínem D., neboť »jest vinen zločinem vraždy úkladné a loupežné a zločinem krádeže«. Ty podle soudu spáchal v Malostranské hadrárně.
Advokátovi dr. K. A. pak ukradl Antonín D. 16 tisíc korun. S Antonínem D. byl z návodu ke spáchání zločinů obžalován Jan O. Toho však porota osvobodila. Podle Národních listů z 23. března 1919 se obhájce Antonína D. velmi snažil, ale porotu nepřesvědčil. Jeho mandant podle advokáta »věřil v putování duchů, že po smrti člověka putuje jeho duše a vtělí se do jiné lidské bytosti. Když se tato duše dopustila nějakého zločinu a po novém vtělení dotyčná bytost je zabita, nedopouští se pachatel trestného činu. Zabitý prostě je stižen ranou osudu, že měl v sobě ducha zločinného«. Vedle spiritistických zásad byl Antonín D. podle obhájce »velmi měkké povahy«.
O. mu prý namluvil, že je »velmi snadno dopomoci si k penězům tak, že se zavolá prachový člověk, udeří se kladivem do hlavy a peníze se mu vezmou«. „Vše stalo se tak, jak O. vykládal, jednal tedy D. z O. návodu a podnětu,“ líčil dr. Slabý. Ale marně. „Obžalovaní vyslechli odůvodnění rozsudku s pláčem. Odsouzený D. nesundal šátek z očí. O. se porotě poděkoval a byl ihned propuštěn na svobodu,“ uzavřely Národní listy.
