Služka polila milence kyselinou
Na čtyři roky, které si skutečně odseděla, a pak na čtyři měsíce poslal pražský soud na konci 19. století služku Marii K. Dotyčná totiž udělala peklo ze života hezounkovi a donchuanovi, zámečníkovi Janu V. z Karlína. Chrstla na něj z lahve vitriol a tu lahev mu rozbila o hlavu. Předvedla také klasické nebezpečné pronásledování neboli stalking, jenže tehdy se tak jejímu běsnění ještě samozřejmě neříkalo...
Z dostupných pramenů víme, že Marie K. byla vdaná. Jejího muže, známého násilníka, poslal soud za zabití blíže neurčené oběti do kriminálu na pět let. Marie nelenila a políčila na karlínského fešáka Jana. Ovšem že je vdaná za trestance sedícího za katrem, to Janovi neřekla. Ten si s ní začal nezávazný románek, který ovšem Marie vnímala docela jinak. A protože se kolem Jana stále točily dámské sukně, chtěl Marii časem pustit k vodě. Tak jí to taky řekl. To se přepočítal! Služka ho začala na každém kroku pronásledovat, na nejrůznějších místech na něj číhala, až na něj na Vinohradech chrstla vitriol, tedy kyselinu sírovou, a navíc ho praštila lahví do hlavy. Policie ji za to zatkla a soud ji potrestal čtyřletým pobytem v káznici. Za tu dobu na ni Jan V. snad i zapomněl. Ona ale rozhodně ne! V cele kula krutou pomstu...
Jakmile ji z basy pustili, vydala se po zámečníkových stopách, a když ho vypátrala, peklo pro něj začalo nanovo. Opakovaně ho na veřejnosti urážela, víckrát mu ztropila skandál, útočila pěstmi nebo rákoskou na ženy z Janova okolí. Když zoufalému zámečníkovi přišel poštou její výhrůžný dopis, že mu nedá do smrti pokoje, nešťastník ho odnesl na policii. A tak se Marie K. ocitla opět před soudem na lavici obžalovaných. Tentokrát dostala čtyři měsíce basy. Jestli před ní mezitím dokázal Jan V. natrvalo zmizet, nevíme.
