Zastřelil se těsně před civilem
Šok a zděšení mezi důstojníky, poddůstojníky i mužstvem vyvolala v kasárnách 41. pěšího pluku československé armády ve slovenské Žilině sebevražda vojína J. K. Voják, kterému brzy končila povinná prezenční služba, se na konci února 1929 zastřelil z přidělené pušky.
Jak 2. března 1929 uvedl deník Večerní list, mezi ostatními vojáky se všeobecně soudilo, že se J. K. zastřelil z nešťastné lásky. Jeho kolegové totiž věděli o známosti s jistou slečnou, kterou J. K. udržoval. Ta ale v slzách armádním vyšetřovatelům řekla, že mezi ní a mrtvým vojínem nebyly žádné problémy. Známost trvala a slečna nedokázala pochopit, proč její milý, s nímž plánovala společnou budoucnost, zvolil dobrovolný odchod z pozemského života. Nakonec se ukázalo, že motiv sebevraždy se slečnou přece jen souvisel. Večerní list napsal: „Překvapení nastalo, když byly otevřeny zanechané dopisy na rozloučenou. J. K. v nich oznamoval, že se k sebevraždě odhodlal proto, že byla zamítnuta jeho žádost o aktivování (přijetí k další službě v armádě).“ Vojín chtěl v uniformě - a tím také v Žilině – zůstat v blízkosti své milé i po skončení povinné služby. Když ho armáda odmítla, sáhl po zbrani.
