Nechala zavřít manžela do blázince
V blázinci skončil na sklonku devatenáctého století inženýr Theodor P., po celé Praze známý jako »stavitel pražských veřejných záchodků«. Jeho dílo mělo úspěch, vydělávalo slušně jmění. Pan inženýr z něj ale nic neměl, zato jeho manželka si žila na vysoké noze.
Nebohý stavitel trpěl fixní ideou, že poblíž Větrušic u severního okraje Prahy našel bohaté ložisko zlata, uhlí a platiny. Věřil, že díky tomu se stane miliardářem. Odborníci, kteří lokalitu prozkoumali, se ho pokoušeli vyvést z omylu. Žádné ložisko tam nebylo. Inženýr ale znalcům nevěřil a až do konce svého života je považoval za lháře a podvodníky. Stejně tak se přel se svou mladou manželkou, která se o »údajném ložisku« vyjadřovala pohrdlivě a s despektem. Přesto však 26. února 1889 nechal Theodor P. veškerý svůj majetek notářsky připsat právě své ženě.
Ta ho vzápětí nechala převézt do psychiatrické léčebny v Dobřanech na Plzeňsku. Inženýrovi příbuzní se s tím nesmířili a podali na mladou paní žalobu. Soud se táhl sedm let a nakonec dal za pravdu žalované. Veškerý majetek a zisky z prosperujících WC připadly jí. Ač paní P. žila v hojnosti a luxusu, nepřispívala na hospitalizaci manžela ani jediným krejcarem. Musel ho tam tedy živit rakousko- -uherský stát.
