Cestování: Amerika očima naší redaktorky - Zpátky k oceánu...
Podobně jako řada mých známých, i já jsem docela dlouho snila o tom, podívat se do Spojených států. Od cesty mě ovšem pokaždé odrazovaly vysoké ceny a vzdálenost, a taky jsem k sobě neměla správného parťáka. Až letos na podzim do sebe všechno dokonale zapadlo a tak jsem se mohla spolu s přítelem vydat na dvaadvacetidenní dobrodružnou jízdu napříč západní částí Spojených států. I když jsem si z cest přivezla jednu důležitou zkušenost, a totiž, že Ameriku si každý musí zažít na vlastní kůži, zvu vás teď alespoň na virtuální ochutnávku toho, co tato země nabízí.
Po deseti dnech, kdy jsme spali střídavě v kempech a takzvaně »na pankáče« v autě, už jsme se docela těšili na normální postel a šum velkoměsta. A taky na ochlazení a déšť, který slibovala předpověď počasí. Přes den se totiž ve většině výše zmiňovaných národních parků teplota pohybovala přes 30 ⁰C, a to jsme tu nebyli v létě! Ve Phoenixu jsme ovšem zažili něco, co se snad ani deštěm nazvat nedá. Z oblohy se totiž vylévaly snad všechny kýble světa plné vody najednou. Z ulic se do půl minuty stala řeka, a tak jsme z historického centra téměř nic neviděli. Až následující ráno jsme se dozvěděli, že silné přívalové deště, které v Sedoně, kde jsme ještě noc před tím nocovali kdesi v lese, způsobily bleskové povodně a hasiči museli evakuovat půlku města… Ale to už jsme měli před sebou poslední velký přejezd, zpátky k oceánu do San Diega. Město se nachází přímo na mexické hranici, podél které také vedla značná část cesty z Phoenixu. Nutno podotknout, že z podívané na vysokou zeď, která je na pomezí států postavená, běhal mráz po zádech… Samotné San Diego je ovšem nádherné. Plné zeleně, atrakcí i historických budov, každý si najde to své. Já jsem zde například mimo jiné objevila i novou sportovní vášeň – surfing. Ten pocit, když jsem se za hlasité podpory svého přítele – zdatného surfaře – na prkně postavila a sjela svou první vlnu, patřil k nejsilnějším zážitkům, které jsem si z Ameriky přivezla…
A když teď s odstupem času nad naší třítýdenní dovolenou na Divokém západě přemýšlím, stejně nedokážu říct, která část cestování mě bavila nejvíc: zda to byly národní parky a nocování uprostřed divočiny, pulsující města, nebo dovádění na pláži Tichého oceánu. Každá z nich měla něco do sebe. Jedno ale vím jistě: takový západ slunce jako nad Grand Canyonem, takový shluk zářivých hvězd jako na noční obloze v Sedoně a tak kouzelný šum oceánu jako u pobřeží v San Diegu už možná nikde jinde na světě neuvidím.
Celý článek najdete v tištěném Aha! pro ženy číslo 51-52.