Cestování: V Americe ve stopách Navahů...
Podobně jako řada mých známých, i já jsem docela dlouho snila o tom, podívat se do Spojených států. Od cesty mě ovšem pokaždé odrazovaly vysoké ceny a vzdálenost, a taky jsem k sobě neměla správného parťáka. Až letos na podzim do sebe všechno dokonale zapadlo a tak jsem se mohla spolu s přítelem vydat na dvaadvacetidenní dobrodružnou jízdu napříč západní částí Spojených států. I když jsem si z cest přivezla jednu důležitou zkušenost, a totiž, že Ameriku si každý musí zažít na vlastní kůži, zvu vás teď alespoň na virtuální ochutnávku toho, co tato země nabízí.
Další zastávkou bylo město hazardu – Las Vegas. Rozhodli jsme se, že k jeho návštěvě nám bohatě postačí jeden večer, což se nakonec ukázalo jako správná úvaha. Po setmění sice Vegas začne blikat všemi barvami a z kasin se ozývá cinkání mincí, takže to celé má zajímavou atmosféru. Nicméně pokud divoké zábavě zrovna neholdujete, město vás příliš nenadchne. Paradoxně nejvíc nám učarovala fontána před hotelem Bellagio, jejíž trysky každou půlhodinu tančily na hity známých melodií. A pak nás už čekal další dlouhý přejezd, tentokrát do prvního národního parku, Grand Canyonu. Už jeho název slibuje pompézní podívanou. Jenže realita naprosto předčila naše očekávání. Ohromné skály, které před 6 miliony let zformovala řeka Colorado, vytvářejí tak úžasná panoramata, že se z nich tají dech. V Grand Canyonu jsme podnikli dva celodenní pěší výlety (jeden asi v pětatřicetistupňovém vedru), ale mít víc času, určitě bychom se tu zdrželi déle. Jenže jsme museli dál, tentokrát nás čekal Monument Valley.
O tento park, který charakterizují obří skalní útvary tyčící se z placaté pouště, se stará indiánský kmen Navahů. A jak jsme poznali hned ráno, jejich kultura je tu stále živá. Probudilo nás totiž tajemné bubnování, výkřiky a zpěvy – zřejmě jakýsi pravidelný rituál. Samotná návštěva parku by vydala na samostatné povídání. V autě projíždíte mezi bizarními oranžově zbarvenými skalisky, jimž Navahové připisují magickou moc, z pouště fouká teplý vítr, a když se dobře rozhlédnete, spatříte v dáli typické indiánské příbytky, tak trochu připomínající skořápky kokosu. Kdo neviděl, neuvěří… Podobně nás ale dostal i národní park Zion, který jsem já osobně pasovala na ráj pěších turistů. Podniknout zde můžete výlety různé obtížnosti. My jsme například první den vystoupali po skále do nadmořské výšky zhruba 1800 metrů, abychom se den následující po pás brodili v ledové vodě v uzoučkém kaňonu. Trochu ve spěchu jsme pak ještě stihli Bryce Canyon. I ten je plný pískovců, ovšem zase úplně jiných než těch, jaké byly k vidění v Grand Canyonu či Monument Valley. Jak trefně poznamenal můj přítel, skály tady vypadají, jako by někdo shora do tvaru věže sypal mokrý písek… Na závěr putování po národních parcích jsme si nechali opravdovou lahůdku – posvátné město Sedona. Je obklopené červenými skalami, vyhlídkami i údolími s divokou řekou. Zkrátka a dobře, ne nadarmo je tohle místo označováno za jedno z nejkrásnějších v SA.
Více o cestování naší redaktorky po USA najdete v tištěném Aha! pro ženy číslo 51-52.
