Poprvé na tábor - Zkušenost dítěte můžete velmi ovlivnit....
V dnešní digitální době mohou být tábory skvělou příležitostí, jak dítě vtáhnout více do reálného světa a posílit jeho odolnost tím, že vykročí ze své komfortní zóny. Coby rodiče ale musíte být opatrní. Hranice mezi tím, kdy je první účast na dětském táboře zvladatelným stresem posilujícím odolnost dítěte a toxickým stresem, který spíš zvýší jeho zranitelnost a od podobných aktivit ho odradí, je velmi individuální.
Jaká bývá „táborová“ realita? Mnohým menším dětem se na táboře intenzivně stýská a sebelepší program tento nepříjemný pocit nepřekoná. Zažívají takový smutek a úzkosti, že se kvůli tomu nemohou do táborových aktivit naplno zapojit a pobyt na táboře si užít.
„Tyto děti není třeba nutit, aby se „co nejdřív otrkaly“. Zvyšovat svou odolnost mohou například kempováním s rodiči. Každé dítě má svůj čas a někdo se odpoutá v o něco pozdějším věku. Navíc některé děti mají potíže někde přespat bez rodičů – v takovém případě jsou určitě lepší příměstské tábory,“ popisuje situaci ohledně táborů psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Milovat nestačí, a doplňuje: „Některé typy dětí navíc může na táborech odrazovat příliš organizovaný režim, od něhož si o prázdninách chtějí odpočinout. Jiné typy dětí zase nemají rády kolektivní aktivity, kdy mohou druhým něco zkazit.“
Poprvé na táboře
První zkušenost může být náročná pro všechny děti. Nicméně některé z nich si ji pak rády zopakují kvůli dobrodružství a vzrušení, které zažily, zatímco jiné nechtějí např. z výše zmiňovaných důvodů. Pokud jede dítě na tábor poprvé, je dobré se na situaci podívat skrze čtyři faktory, které obecně lidem způsobují stres – novost, nepředvídatelnost, ohrožení ega a nedostatek pocitu kontroly.
1) Novost
Nové místo, neznámí lidé a nejasný program jsou stresující pro mnoho dětí. Proto je ideální poslat dítě na tábor s někým, koho dítě zná, a zjistit si co nejvíc informací dopředu - o programu i místě. „Můžete zkusit dítěti ukázat fotky, nebo se na místo přímo zajet podívat, případně si popovídat se starším dítětem, které už na táboře bylo,“ pokračuje Šárka Miková. „Navíc některé typy osobnosti mají obrovskou fantazii a co neví, to si vymyslí, aniž by se zeptaly. Prožívají pak úzkost kvůli něčemu, co se v realitě vůbec nemůže stát. Takového dítěte je dobré se ptát, jak si to na táboře představuje. A nesmát se mu, ale laskavě vysvětlit, jak to v realitě bude.“
2) Nepředvídatelnost
Jak se pokusit předejít věcem nepředvídatelným? Třeba tím, že se budete s dítětem bavit na téma „co můžeš dělat, když…“ a připravíte scénář pro nenadálé situace. „Dohodněte se s dospělým či kamarádem, na kterého se dítě může obrátit v případě nouze, a ujistěte dítě, že s tím daný člověk počítá a nebude se na něj zlobit. Některé děti mohou potřebovat trénink v tom, jak konkrétně si mohou o pomoct říct. Je výhodné, pokud má dítě zdravou sebehodnotu a zná své silné stránky, aby důvěřovalo tomu, že nové situace může zvládnout, že má potřebné schopnosti,“ upřesňuje psycholožka, která se tématu podpora sebehodnoty věnuje ve své knize Milovat nestačí. Pokud se tábor osvědčí, můžete pokračovat i další sezónu. To pak právě napomáhá i předvídatelnosti – dítě už bude vědět, co ho čeká, a jiný program než loni může přijímat jako fajn výzvu.
3) Ohrožení ega
Tento stresový faktor může u některého dítěte znamenat obavu, aby si na táboře vědělo rady a aby při různých aktivitách neselhalo. Co může pomoci? Když bude vědět, jaký typ her a soutěží na táboře bude probíhat a že ho vedoucí podpoří a zajistí, aby se mu nikdo nesmál. Ego může být u jiných typů osobností ohroženo spíš v sociálním smyslu. Dítě se bojí se, že se mu bude stýskat po rodičích, nebo se obává, že si nenajde kamarády, nebude si rozumět s dětmi v chatce, vedoucí oddílu bude nepříjemný člověk a podobně. „Pobyt na táboře s cizími lidmi, které dítě pozná až na místě, může pak být pro určité typy dětí velmi náročný. Nemají žádný jasný opěrný vztah, vše se buduje až na místě a hrozí, že dítě nezapadne a zažije mnoho vztahových zklamání. To většinou nehrozí u táborů organizovaných skautem či sportovním oddílem, kde má dítě kamarády, které vídá celý rok, a dospělé, kterým může důvěřovat.“
4) Nedostatek pocitu kontroly
Pojďme se zamyslet, kdy dítě prožívá vnitřní pocit kontroly. Je to ve chvíli, kdy může ovlivňovat to, co se ho týká, když není pouze ve vleku událostí. V opačném případě zažívá pocit bezmoci, který je jedním z největších stresových faktorů. Jak se pokusit eliminovat tuto nepříjemnou situaci? „Dítě by proto mělo mít možnost do výběru tábora mluvit. Nemělo by mít pocit, že ho tam rodiče dávají jen proto, že nemají v létě hlídání. Mělo by také vědět, co může udělat, když se mu bude stýskat, nebo se bude v noci bát.“
„Různé typy osobnosti dětí mohou stresovat různé faktory, mnohdy se jedná o jejich kombinaci. Rozhodně bychom je ale neměli brát na lehkou váhu,“ dodává psycholožka Šárka Miková, která vytvořila teorii osobnosti – tzv. Teorii typů - postavenou na 4 základních typech. Pro každý z nich jsou specifické jiné vrozené potřeby, které mají vliv na jejich chování i prožívání. Jedná se o následující:
· Děti s potřebami ROZUMĚT a PROVĚŘOVAT (NT typy)
· Děti s potřebami HLUBŠÍ SMYSL a JEDINEČNOST (NF typy)
· Děti s potřebami SVOBODY a AKCE TEĎ A TADY (SP typy)
· Děti s potřebami STABILITY a PŘEDVÍDATELNOSTI (SJ typy)
Jak můžete určit, do jakého typu patří vaše dítě? Nebo i vy, váš partner a kdokoliv blízký? Např. díky knize Milovat nestačí.
