Povodeň, požár, autonehoda, úraz, nemoc, úmrtí blízkého… To vše nám způsobí trauma!
V minulých dnech zasáhly Českou republiku ničivé povodně. Řada lidí musela opustit své domovy, po návratu je čekala spoušť. Taková živelná pohroma je velký nápor na naše nervy stejně jako další závažné události, které nás mohou během života potkat. V takových situacích, jako jsou vedle povodní třeba požár, autonehoda, úraz, nemoc či úmrtí blízkého, se dostáváme do velkého traumatu, které může vyústit v totální zhroucení. Co dělat, aby k tomu nedošlo? Spolu s odborníky přinášíme pár užitečných rad.
Jen těžce si lze představit, co musí prožívat lidé, kterým voda vzala střechu nad hlavou nebo kteří mají svůj dům poničený, plný vody a bahna. V prvotní chvíli je to šok, pak přichází další reakce. Traumatizovaní lidé prožívají silnou úzkost, která je často doprovázená i tělesnými prožitky, jako je třeba třes, nevolnost či pocity na omdlení. V tu chvíli je podle psychologů potřeba dávat pozor na to, co děláme, protože v tu chvíli můžeme jednat zcela nelogicky. Reakce na stres jsou různé a je důležité nedělat věci, kterých bychom mohli později litovat. Jak se říká, důležité je zachovat si chladnou hlavu, přestože to rozhodně není snadné, a netrýznit se tím, co už nemůžeme ovlivnit nebo změnit. Psycholog Jeroným Klimeš radí, abychom se zbytečně netýrali pohledem na spoušť, kterou velká voda po sobě zanechala. „Rozhodně nejvíce stresujícím zážitkem pro člověka je to, když vidí, jak se mu hroutí dům. Takové katastrofě proto raději nepřihlížíme. Stačí, když si cenné věci vynosíme do bezpečí a zbytek se snažíme neřešit,“ radí Klimeš.
Jednota a pospolitost
Ani po uplynutí několika dní či týdnů po katastrofě nemusejí mít postižení zdaleka vyhráno. Psychické potíže se totiž mohou dostavit až s nějakým časovým odstupem. Proto bychom neměli nic podcenit a o všem mluvit se svými nejbližšími. „Tělo nejprve funguje v nějakém sebezáchovném režimu a chce ve stresové situaci uspět. Situaci ale vždy pomáhá lépe zvládat lidská jednota a pospolitost rodiny,“ myslí si odborník. Pokud nás tragédie zasáhla opravdu hodně, může nastat i posttraumatická stresová reakce. Člověk sice může zpočátku jednat rozumně, postarat se o svoje blízké, vynosit cenné věci z domova a zabezpečit zbytek, jenže pak i po uplynutí několika dní může přijít rychlé zhroucení. Prožívá úzkost a pocit ohrožení či drásavé zážitky se mu znovu odehrávají před očima. Nemůže usnout, reaguje přecitlivěle, bojí se. Tento stav není vůbec snadné zvládnout a stojí nás spoustu energie. Jenže když už máme vnitřní energie nedostatek, na dveře nám častokrát zaklepe obávaná deprese. A s tou už si samo neumíme poradit. „Skutečná hluboká krize způsobená přírodní katastrofou se většinou neobejde bez dlouhodobé spolupráce, terapie, popřípadě i farmakoterapie,“ upozorňuje koučka Helena Theunissen s tím, že záleží sice na závažnosti problému, ale krize může trvat nejen týdny, ale i měsíce či roky. „V obzvláště závažných případech může být i doživotní.“ Proto vůbec prvním krokem je nutnost uvědomit si, že máme problém. A jak poznáme, že jsme v krizi? „Mohou se objevit pochybnosti týkající se vaší identity. Můžete vést intenzivní vnitřní dialog, který zpochybňuje vaši životní cestu. Hledáte smysl svého života, chcete znovu cítit, že opravdu žijete. Mohou se objevit příznaky jako změny nálad, nechutenství, pasivita, úzkosti, neschopnost spánku, panické ataky a další,“ vysvětluje koučka. Aby nepřišly na řadu zmíněné deprese a my nemuseli sahat po prášcích, důležité je umět se s krizovou situací vyrovnat, ať jde o následky povodní či jiný, výše zmiňovaný problém.
Jak se vyhnout tomu nejhoršímu?
1. Srovnejte si priority
Důležité je uvědomit si, že nic není tak horké, jak se nám v daném momentu může jevit. A zaměřme se na to pozitivní, například, že jsme vyvázli živí a zdraví my i naši blízcí. Chce to prostě srovnat si hodnoty. „Udělejte si přehled o tom, co všechno se ve vašem životě aktuálně děje. Stanovte si priority, dávejte různým věcem různou váhu a řešte to nejdůležitější,“ radí koučka.
2. Vytvořte bezpečné prostředí
Vždy je dobré obklopit se blízkými a přáteli. Musíme si v první řadě uvědomit, že na všechno nejsme sami. Naopak v krizových situacích se často začnou sdružovat a pomáhat si i lidé, u nichž bychom to ani nečekali. Stejně tak je důležité nebát se říct si o pomoc. „Najděte si místo, kde můžete být bez stresu se svými myšlenkami. Pokud si nevíte rady, nebojte se obrátit na odborníky. Nezůstávejte pasivní. Nečekejte, že se to samo vyřeší. Zpracovávejte emoce. Neduste to všechno v sobě. Založte si třeba deník, dělejte si poznámky v mobilu, co vás ještě čeká a co máte v plánu udělat,“ dodává odbornice.
3. Stanovte si krátkodobé cíle
Je důležité promyslet si, a to hlavně v klidu, co bude dál. Nespěchejme. Stačí krůček po krůčku vymyslet, co bude následovat, jaké jsou naše další plány a co budeme dělat. „Nechtějte všechno vyřešit hned a ihned se překonat. Jděte postupně. Sledujte to, co máte skutečně ve svých rukou. Nezapomínejte na sebe. Soustřeďte se na to, co vám dělá dobře,“ říká koučka. Hlavně není slabostí promluvit si třeba i s psychologem, pokud nemáme jasno v tom, co bude následovat po katastrofě. Odborník může nabídnout jiný, střízlivější a širší pohled na pro nás neřešitelnou věc.
4. Začněte hned pracovat
Pokud ovšem člověk za žádnou cenu nechce pomoc psychologa, měl by se alespoň postarat o to, aby se se situací nevyrovnával sám. Měl by být v kontaktu s ostatními postiženými, rozdělit si s nimi práci a spolupracovat. Důležité je začít okamžitě něco konkrétního dělat. „Nemá smysl rozvíjet teorie o daleké budoucnosti. Práce je způsob, jak odvést svou mysl od přílišného přemýšlení. Pokud se tedy člověk nezhroutí a začne konkrétně řešit situaci, je to často to nejlepší, co v dané chvíli může udělat,“ myslí si psycholog.
Více čtěte v tištěném APŽ číslo 39.
