Terapeutka Jana učí, jak být dobrým rodičem i prarodičem...
Žijeme ve složité době, plné stresu a vypjatých emocí. To se projevuje na vztazích v rodině, v práci i na našem zdraví. Hodně tím trpí děti, které dobře vnímají, že jejich rodiče, prarodiče nebo třeba učitelé nejsou v klidu a pohodě. Jde tohle všechno nějak změnit, nebo aspoň zlepšit? Jana Grohmanová, která propaguje tzv. zdravé emoční rodičovství a jako terapeutka se věnuje technice emoční svobody, tvrdí, že ano. Jak tedy na to?
Co si máme představit pod pojmem zdravé emoční rodičovství?
„Už sám výraz napovídá, že se jedná o zvládání emocí v rodinném prostředí. Emoce neoddělitelně patří k našemu životu. Bohužel se jim nepřidává takový význam, jaký ve skutečnosti mají. V poslední době se ukazuje, že pro úspěšné zařazení do života je emoční inteligence (EQ) důležitější než inteligence kognitivní (IQ). Emoční inteligenci si můžeme vyložit jako dovednost, která nás učí ovládat vlastní emoce, vede nás k určité empatii a sociálním dovednostem. Bylo by skvělé, kdyby se rozvoj emoční inteligence stal součástí běžné výchovy ve školství nebo v rodinách.“
V čem tedy spočívá?
„Budu mluvit čistě ze svého úhlu pohledu a vezmu to velmi zjednodušeně. Emočně vyrovnaný rodič rovná se emočně vyrovnané a šťastné dítě. Neříkám rozmazlené, ale vnitřně spokojené. Dítě potřebuje cítit, že i když projeví své pocity, nálady a prožitky, je přijatelné a milované. Samozřejmě je třeba v rámci výchovy nastavit dětem určité hranice a mantinely. Pokud je však nastavujeme z pozice vlastního vzteku či bezmoci, dítě to vycítí a necítí patřičný respekt, ale možná strach, vztek, bezmoc apod. Je proto důležité, aby se rodič vyznal sám ve svých vlastních emocích a uměl je zvládat. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale myslím, že takových rodičů je velmi málo.“
Můžeme se tohle všechno nějak naučit?
„Určitě můžeme, pokud však budeme chtít. Dnešní budoucí rodiče chodí na předporodní kurzy, mají seznam všech možných důležitých věcí, které dítě má mít připravené, než se narodí (jako např. oblečení, postýlka atd.). Nevím, zda někoho napadlo dát jim do návodu emoční odolnost. Narození dítěte je nejen velmi radostná událost, ale také událost plná změn (nejen hormonálních). Myslím, že rodiče prožívají prvotní stres z toho, jestli vše zvládnou. Vzpomínám, že když jsem se v jednadvaceti stala prvně matkou, tak mi za dva dny po porodu zemřel dědeček, manžel stěhoval byt a já ležela se svým nedonošeným synem několik týdnů v nemocnici. Bylo toho stresu tolik, že jsem v šestinedělí začala mít žlučníkové záchvaty a trvalo několik týdnů, než se vše stabilizovalo. Vše to bylo následkem stresu a napětí. Pokud nejsme v emoční stabilitě, snadno nás něco rozhodí. Já osobně jsem se do své emoční pohody dostala pomocí metody EFT (terapie emoční svobody).“
Jak bychom se měli správně ve výchově zachovat při vypjaté situaci?
„Pokud děti prožívají jakoukoliv emoci, přijměte je bezpodmínečnou láskou. Nemyslím tím rozmazlování. Vždy použijte zdravý selský rozum. Pokud vám bude ve vzteku a vzdoru vaše dítě demolovat byt nebo ubližovat sourozenci, nastavte patřičné hranice a zamezte škodám. Když dítě dostane záchvat vzteku, protože jste mu nekoupili třeba zmrzlinu, dovolte mu ho prožít, ale stůjte si na svém rozhodnutí. Pak si s ním o tom popovídejte a rozeberte to, že prožívat emoci vzteku je běžné, ale nejde ji používat jako zdroj manipulace.“
Více z rozhovoru čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 20.
