Oskar Hes (25): Při trémě se hrozně zrychlím...
Do podvědomí lidí se dostal například televizní sérií Král Šumavy: Fantom temného kraje nebo snímkem Bratři, kde si zahrál jednoho z bratrů Mašínů. Aktuálně herce Oskara Hese (25) můžete vidět například na scéně Švandova divadla v Praze, v »nováckém« seriálu Kriminálka Anděl a hlavně na tanečním parketu ve StarDance, kde po boku tanečnice Kateřiny Bartuněk Hrstkové (37) předvádí vynikající výkony. Taneční dovednosti dostal do vínku po svých rodičích, tanečnici Marcele Karleszové (60) a známém tanečníkovi a choreografovi Richardu Hesovi (+50). Má dvojče, bratra Olivera (25) a je také šťastně zadaný. O své partnerce, se kterou žije ve společné domácnosti, mluví minimálně. Známo je jen to, že je z úplně jiné branže, což si herec pochvaluje. Jak Oskar vnímá StarDance? Co řekl o svém tátovi? A co ho v životě baví?
Oskare, ve StarDance postupujete z jednoho kola do druhého. Uteklo to od doby, kdy jste začali s taneční partnerkou s tréninky?
„Hrozně to uteklo, měl jsem pocit, že toho času je fakt strašně málo, a jak začaly přenosy, tak to je úplný extrém. Jsou ty zhruba čtyři dny, kdy máte čas dát dohromady choreografii, s tím daným tancem se seznámit a naučit se ho. Je to fakt náročné, ale zároveň se na to vždycky těším.“
Tréma se dostavuje?
„Tréma se objevuje tak ve vlnách. Někdy jsem sebevědomější, někdy mám horší den. Ale samozřejmě u přímých přenosů ta tréma je. Když se roztřesu, začnu fungovat úplně na jiných otáčkách, ve vysokých otáčkách. Hrozně se zrychlím, jsem takový nabitý, úplně sebou švihám a mám pocit, že to nestíhám, přitom jsem před hudbou.“ (směje se)
Máte pocit, že je na vás nahlíženo víc kriticky, když jste synem tanečníků? A berete to jako větší zodpovědnost?
„Vnímám tam určitou zodpovědnost v rámci rodiny a toho jména, ale nejde o život. Já pořád vnímám Stardance jako zábavnou show. Nikdo nemůže čekat, pokud má aspoň trochu soudnosti, že lidé v ní budou na profesionální úrovni. Nikdo z nás, ani ti, kteří už s tancem nějakou zkušenost mají. To vyžaduje roky dřiny a práce, každodenního odříkání a strašně moc energie a času. Taková profesionalita se za tu krátkou dobu nedá dosáhnout. Takže my všichni, snad můžu mluvit za všechny, jsme se od začátku maximálně snažili v rámci našich možností a snažíme si to hlavně užít, protože o tom to je, o tom procesu.“
Velkou roli hrají i sympatie u diváků…
„Já se snažím nevytvářet si žádnou strategii, protože podle mě to moc nefunguje. Snažím se být sám sebou, co nejvíc to jde, a s Kateřinou se snažíme prezentovat hlavně tancem. A to si myslím, že by mohla být ta naše silná stránka. Zatancovat a ukázat, že se nebojíme i těžkých choreografií, složitějších kombinací a těžkých prvků. Na to se hodně soustředíme.“
Zkoušíte taneční kroky i během dne, když nejste na trénincích?
„No, jasně. Když jdeme na kafe, chodíme v rumbové chůzi nebo v paso doble.“ (usmívá se) A já občas nemám soudnost a prostě to dělám, i když tam jsou lidé, takže někdy uvádím Kateřinu do takových zvláštních situací. Ale mě to baví nebrat se za každou cenu vážně, protože nejde o život, ale opravdu jenom o zábavu. I když samozřejmě chceme uspět a zatančit co nejlépe...“
Choreografie máte poměrně náročné, začal jste i kvůli tomu víc cvičit, posilovat?
„Ne, to se nedá zvládnout dohromady. My posilujeme na tréninku, když máme nějakou tu zvedačku. I když ty nejsou ani o síle, jako spíš o technice. Když se správně sejdete a víte, kam dát ruku, kam ji položit, tak ani nemusíte zvedat. A ta partnerka, pokud je to profík, což Kateřina je, tak pak hodně pomůže k tomu, že se vlastně dokáže zvednout sama na vašich rukách.“
Přesto se zeptám, Oscare, zda jste někdy zalitoval, že jste na StarDance kývl. Měl jste slabší chvilku?
„No, jistě. (směje se) Takových chvilek je na trénincích spousta. Ale asi jsem si nikdy v duchu neřekl, že jsem blbec, že jsem do toho šel. To se mi snad ještě nestalo. Když už se někdy lituju, že jsem fakt vyčerpaný, tak si pak řeknu, nelituj se, vždyť jsi to chtěl, bylo to tvoje přání. A tak to je, to k tomu prostě patří.“
Kdo vás poprvé v životě vyzval k tanci?
„Moje mamka. Byli jsme i s tátou na nějakém tanečním tréninku. Vždycky jsem ve zkušebnách hodně blbnul, byl jsem neposedné děcko. Takže mě jednou požádala o tanec a já jsem se tam předvedl před všemi těmi profesionálními tanečníky. Myslím, že jsem spadl na záda, nebo dokonce na hlavu, zkrátka nějak blbě, ale byl to tehdy můj nejlepší výkon. Všechny jsem pak přesvědčoval o tom, že to tak mělo být, protože jsem tanečník breakdance.“ (směje se)
Mluvíte teď o tanci i doma s mamkou, rozeberete to s ní? Nejen to zjistíte v tištěném APŽ číslo 45.
